The Stars, They Must Be Singing (L.S.) -CZ PŘEKLAD

~ 13. ~

Dva týdny poté, co se Louis přestal s Harrym bavit, Harry přestal chodit do školy.

Louis se bál— pro svou vlastní důstojnost předstíral že ne, ale ve skutečnosti ano. Nechystal se ale nic říct, protože si byl jistý, že je Harry v pohodě a že se možná jen ulil aby si užíval s Kaylou.

Louis tu holku nemohl vystát. Nemohl vystát její přihlouplé mašle ve vlasech a zářivý lesk na rty, a nemohl vystát ten posesivní pohled jaký vždycky posílala k Harrymu když byli spolu. Nemohl vystát Harryho, že té blbce dovolil zaujmout jeho místo, protože Harry je jeho. Nebo.. byl jeho.

Pořád na Harryho zuřil, protože nejlepší přátelé mezi sebou nemají tajemství a nejlepší přátelé nechodí ven s nikým, koho ten druhý neschválil. Pak znovu, Louis si nebyl jistý, proč by měl schvalovat kohokoliv, s kým si Harry kdy chtěl vyrazit.

Konečně, jeho žárlivost a paranoia trochu ustoupily a přišel za Niallem se skloněnou hlavou a neochotným mračením se. Když se Nialla zeptal, jestli spolu Harry a Kayla opravdu chodí, Niall na něj dlouho omámeně zíral, než vybuchl smíchy a všechno mu řekl. Když od něj Louis konečně slyšel Harryho stranu příběhu, neemyslel si, že se kdy ve svém životě cítil tak příšerně.

Když Louis doskákal ke Stylesovic domu s krabičkou Harryho oblíbeného pečiva v rukách, byl překvapený, že ho místo jeho nejlepšího kamaráda za dveřmi přivítala Gemma.

"Běž nahoru." bylo vše co řekla s myknutím hlavy a Louis jen kývl, než se přihnal po schodech k Harryho malé ložnici.

"Haz?" zašeptal, když se protáhl dveřmi, opatrně držíc krabici u své hrudi. "Haz to jsem já. Chci se ti omluvit. Jsi tady?"

Louis z Harryho postele uslyšel fňukání a jeho oči se rozšířily, když k ní po špičkách došel a opatrně se posadil na matraci. Harry byl zachumlaný v polštáři, kolena přitisklá k hrudi a ramena se mu třásla, jak vzlykal do svých rukou, a Louisovo srdce se roztálo, protože to byla jediná věc, co nedokázal vystát. Vidět Harryho smutného.

"Harry, neplač," zašeptal a hlas se mu zadrhával v krku, když opatrně položil Harrymu dlaň na lopatky a začal mu po nich dělat ukliďňující kroužky. "Haz, notak, bude to dobrý. Mrzí mě, že jsem tě ignoroval Harry, byla to velká chyba a nezasloužil sis to. Jsem blbec." povzdechl si a svíralo se mu hrdlo, když si lehl na své vlastní ruce. Nemohl uvěřit, že Harryho tak moc ranil. Sladkého, nevinného Harryho, jaký by neublížil ani mouše.

"Myslíš, že mi to budeš moct odpustit, Haz?" šeptal Louis a kousal si ret v očekávání, protože nevěděl co by dělal, kdyby mu Harry neodpustil. "Prosím?" vydechl.

Když Harry jen pokračoval ve vzlykání a ze rtů mu padaly hrozné, trhané nádechy co trhaly Louise na kusy, jen se začal bát ještě víc. Na okamžik zaváhal, než si stáhl plačícího Harryho do náruče, a i když byl Harry delší a širší, pořád byl lehčí, takže se s ním na hrudi Louis kolébal a mumlal mu do ucha něžné melodie, protože věděl, že to Harryho uklidní víc než cokoliv jiného.

"Harry, zlatíčko, co se děje?" vydechl a pozvedl prst, jakým poklepal Harrymu na bradu a naklonil ji ke svému obličeji. Nejdřív mu bylo úzko a myslel si, že to byla celé jen jeho vina a že to kvůli němu se Harry cítil takhle, ale pak Harry otevřel pusu a Louis se dozvěděl něco mnohem, mnohem horšího.

"Louisi," kuňkl Harry, zelené oči rozšířené. "Vrátilo se to."

Od téhle části si dojděte pro kapesníčky😔💔