The Stars, They Must Be Singing (L.S.) -CZ PŘEKLAD

~ 3. ~

Harry byl nervózní. Opravdu byl. Poprvé ho totiž do nemocnice šel navštívit někdo jiný než jeho rodina a Louis. Jeho sousedka Kayla, která od Stylesových bydlela dole v ulici v červeném domě, měla přijít se svým tatínkem. Harry si nebyl jistý proč. Nehrál si s Kaylou od doby, co mu byly čtyři. Od doby, co potkal Louise v obchodě se suvenýry. Nehrál si od té doby s nikým, skutečně, protože nikoho jiného než Louise nepotřeboval. Louis byl dobrý kamarád na hraní. Měl Power Rangers a peříčkové vlasy a modré oči a držel ho za ruku když do něj sestřičky píchaly jehly. Nepotřeboval nikoho jiného, a byl si jistý, že nikdo jiný nepotřebuje jeho.

Takže, byl nervózní — to si škrtněte, byl vyděšený.  Někdy lidé neměli rádi Harryho tak jako Louis. Někdy se vyděsili ze všech těch čudlíků a trubiček a jehel a děsili se Harryho malých zápěstí a bledé kůže a holé hlavy. Harry nerad děsil lidi. Nechtěl nikoho vyděsit. Chtěl si dělat kamarády, ale když nebyl ve školce od doby, co mu byly tři a byl obklopený strašidelnými zvuky a špičatými nástroji, bylo to těžké. Takže ano, byl trochu vyděšený. 

Kdyby mohl, držel by Louisovu ruku, ale Louis hrál fotbal v parku a nevrátí se další hodinu, takže se musel spokojit s propletenými prsty s Gemmou, zatímco čekal na Kaylu a jejího tatínka.  Kayla by tu vlastně nejspíš možná vůbec nebyla, kdyby to nebylo kvůli Harryho terapeutovi. Měl rád Louise, ale řekl Anne že si myslí, že by měl Harry mít víc přátel. Harry nemohl víc nesouhlasit. Nepotřeboval víc přátel, potřeboval jen Louise. Anne taky měla ráda Louise — opravdu hodně— ale i tak pořád pozvala Kaylu a jejího tatínka, protože věděla, že Kayla a Harry si hrávali s legem a dívali se každý den v televizi na Rosie a Jima. Ale Harry si opravdu přál aby to neudělala, protože měl Kaylu opravdu rád a nechtěl ji vyděsit, a jak řekl, Louis byl jediný kamarád, jakého potřeboval.

Ale Anne i tak otevřela dveře když uslyšela zaklepání a usmála se, když se malá holčička v Harryho věku nervózně všourala do pokoje před svým tátou. Opravdu se z ní stalo hezké děvčátko, všiml si Harry, jako princezny, co vídal v Gemminých knížkách a jako panenky, co seděly na její poličce.

 Měla blonďaté vlásky v barvě slunce a hřejivé hnědé oči, jaké byly opravdu velké a vypadaly jako čokoláda, a ve vlasech pěkné mašle se srdíčky. Ale nebyly tu žádné modré oči, žádné načechrané vlasy, nebyly tu žádné pihy a to byly věci, jaké se Harrymu zdály nejhezčí. Takže se schoval za Gemmu a Kayla za svého tátu. Anne se usmívala a kývala, navádějíc Kaylu do velkého, pohodlného křesla pro návštěvy, kde vždycky seděl jen Louis, a zdálo se trochu divné, když si Kayla sedla na to samé místo, ale Harry to ignoroval, protože ho jeho maminka naučila být slušný.

“Tohle je pro tebe,” zašeptala Kayla, přesouvajíc její velké hnědé oči z Harryho kapačky na pípající srdeční monitor po jeho levici, a pak postavila malou dárkovou tašku s červeno-bílými proužky do Harryho klína. Harrymu se upřímně chtělo brečet, protože nesnášel dostávat dárky kvůli své nemoci, a proč ostatní děti nedostávaly tolik dárků? Ale nechtěl Kaylu ranit, protože ji měl rád a byla milá, takže jí poděkoval a vytáhl z tašky balící papír svými dlouhými prsty. 

Když uvnitř našel malou hračku vláčku se svítícími světly, byl opravdu nadšený, protože vláčky byly jeho absolutně nejoblíbenější a usmíval se, když s ním začal jezdit po přikrývce jeho nemocniční postele a dělal svými zuby frkavé zvuky. Kayla se usmála, protože si dřív takhle hrávali, než Harry onemocněl, a k Harryho potěšení vytáhla z kapsy jejího kabátku malou panenku, a začali si spolu hrát na vláčková dobrodružství, jako to dělávali, když byli menší.

A Harry se bavil a rád si s Kaylou hrál, ale Kayla neuměla dělat zvuky vláčku tak dobře jako Louis,  a neuměla přimět svou panenku, aby jí z hrudi rostla chapadla a nedávala jí laserové vidění a nenechala Harryho zachránit situaci, když ta panenka skoro spadla z vláčku, a zkrátka to nebylo tak skvělé.

O hodinu později, když uslyšel Louisovo typické zaklepání na dveře, jeho tvář se rozzářila a dolezl po podlaze ke dveřím jak nejrychleji mohl, a doufal, že se Louis nebude zlobit, že mu to trvá tak dlouho, ale taky věděl, že to Louis pochopí.  Louis se usmíval když Harry otevřel, a měl z fotbalu zamazanou špičku nosu a šrám na tváři.

Vklouzl do pokoje, opatrně, aby nevrazil do Harryho, ale zamrzl když uviděl na zemi Kaylu s její panenkou a Harryho novým vláčkem, a na chvilku byl opravdu zmatený, protože Kaylu neznal a neznal ten vláček a on znal všechny Harryho hračky, a pak se jeho obočí zkrabatila a ohrnul rty, jaké tak vypadaly jako mašle na Harryho dárkové tašce, a Harry poznal, že je Louis naštvaný a těsně před chycením záchvatu vzteku. 

“Kdo jsi?” zeptal se, a nepoužil to, čemu Jay říkala "milý hlas" a Anne si povzdechla a Jay vypadala přísně, ale Louis se teď nemohl méně zajímat, protože kdo, kdo nebyl on, si to hrál s Harrym?

“Jsem Kayla,” řekla Kayla, mračíc se a ohrnujíc svůj spodní ret stejně jako Louis, ale její rty nebyly červené jako ty jeho a nevypadaly jako mašle.

“Proč si hraješ s Harrym?" ptal se Louis s rukama v bok a nakrčeným obličejem, a Kayla taky vypadala naštvaně a Harry se bál, protože neměl rád, když se lidé hádali a opravdu neměl rád, když se Louis zlobil.

“Je to můj kamarád,” bránila se Kayla a zvedla se, svírajíc v ruce svou panenku, když se dívala na Louise, kterému skoro vypadly oči z důlků.

“Já jsem Harryho kamarád!” zaprotestoval a posunul se, aby se postavil před Harryho jako by ho bránil, i když Harry nechápal proč, protože Kayla byla milá.

“Louisi, o tomhle jsme se bavili. Harry může mít víc kamarádů, než jen jednoho.” vynadala Jay, berouc Louisovu paži a stahujíc si ho k sobě, a Louis vypadal, že naprosto pukne vzteky, protože od kdy? 

“Jo, ale je můj! Je to můj Harry," křičel Louis a dupal nohou, a Jay ho musela odvést do tichého pokoje, kde ho dlouhé minuty uklidňovala, a Kayla s jejím tátou řekli, že stejně už musí jít, a Harry zůstal o samotě s Gemmou a Anne a jeho novým vláčkem, ale doufal, že se Louis brzy vrátí, a budou moct zase být Harry a Louis.  

Když se Louis vrátil, jeho oči byly rudé a popotahoval a nedíval se na svou mámu ale pak uviděl Harryho a uslzeně se usmál, než se k němu rozeběhl a pak dělal ty správné zvuky vláčku a z hrudi jeho Power Rangera, jakého si přinesl, rostla chapadla a dokonce nechal Harryho ho zachránit, když skoro spadl z vláčku.

A Harry si myslel, že potřeboval jen Louise.

- we stan jealous Louis here😂 tahle kapitola se mi už překládala o dost lépe a upřímně jsem se i zasmála, protože Louis je cute af když žárlí, a ještě víc když si uvědomíte, že jsou tu vlastně jako děti😂 V příští kapitole se posuneme už zase o rok dopředu a v té potom už jim myslím bude asi dvanáct, takže už ten zvláštní začátek bude za námi a začně pořádné ródeo😂❤️