Co když se probudím? | Jordan Parrish

Výpověď.

Na základě rady od předběžné čtenářky:

Upozornění

Kapitola obsahuje detailní popisy problematiky, která ne každému může být příjemná. Slabším povahám doporučuju tuhle část přeskočit.

Tina
,,Přítomní, vstaňte."
,,Všechno bude v pořádku. Uvidíš."
Nebude, Jordane. Ani svírání tvé ruky nepomáhá. Tvůj dotek ani slova nevyváží přísný pohled jednoho z obžalovaných, co se mi dál zarývá do kůže, přestože jeho stvůrce už hledí směrem k příchozímu soudci.
Nebude to dobré. Já tohle nezvládnu.
Připadá mi, že vůbec nevnímám, posadit mě musí Jordan zataháním za ruku, probere mě z transu. Prosím, chci pryč.
Nejhorší je, že to ještě nezačalo.

,,Pane Cartere, Vy jste byl pověřen vedením celého případu. Řekněte mi, byl jste jakožto FBI někdy povolán k případu, který by nebyl závažný?"
,,V celé této záležitosti byl rozhodující fakt, že případ týkající se okrsku South Hills řešil beaconhillský šerif, a to kvůli kontaktům, které mají obžalovaní ve svém městě všude, policejní stanice tudíž není výjimkou. Celému případu chyběla objektivita, jelikož také s korunním svědkem jsou člonové policejního sboru Beacon Hills úzce spjatí, našich sil bylo potřeba kvůli objektivitě. Tehdy jsme ještě netušili, před čím skutečně stojíme."
,,Před čím jste stáli, pane Cartere?"
,,Případ domácího násilí se vyvinul v několikaleté zneužívání žen, mladých a především nezletilých dívek. Místo jednoho člověka se středem našeho zájmu stala osmičlenná skupina. Přesto zde však kvůli nedostatku důkazů jakožto obžalovaní sedí muži dva."
S každým agentovým slovem se mi svírá hrdlo pevněji, mám pocit, že se nedokážu nadechnout.
,,Buďte, prosím, konkrétnější."

,,Jordane, já to nezvládnu, nemůžu tam-"
,,Ššš..." přitáhne si mě k sobě, sotva mě dožene na chodbě před jednací síní. Tlumí můj nářek, klidní mou bezmoc. Kéž by to fungovalo.
,,Všichni ti novináři," vzhlédnu k němu, celá uslzená, ,,tohle bude strašný průšvih, budou si myslet, že za to můžu já, budou tě nesnášet, nikdo nebude mít důvod mi věřit, ten-ten advokát-"
,,Takové věci neříkej," tiší mě jemnými doteky na tváři, hlasem klidným jako ranní voda, ,,jsme s tebou. Lydia, Stiles, šerif, agent Carter... když jsou na tvojí straně autority, máš vyhráno. Dokážeme, kde je pravda, tvůj bratr půjde sedět."
Právě toho se obávám. ,,Já nechci, aby šel za mříže, prosím, nenuť mě tam jít, prosím... prosím..."

„Slavnostně, upřímně a skutečně prohlašuji a potvrzuji, že důkazem, který předložím, bude pravda, celá pravda a nic než pravda."
Ani se mi nechce sedat.
Než zastánce lidu stačí vstát a přivlastní si prostor ohraničený soudcem, porotou, mnou a diváky, ujistím se pohledem právě na poslední skupině z jmenovaných. Lydia pevně svírá paži svého muže v obleku, ten zaujímá místo po boku svého otce, šerifa. Neúčastní se řízení kvůli povinnosti. Přišli kvůli mně. Z jiného důvodu na mě ze stejné řady kouká můj nejmilovanější pár očí, i bez úsměvu mi dodává jistotu. Musím se soustředit na něj, na ně, nesmím vnímat vražedný pohled jednoho z nejbližších. Kdybych si ho měla připustit k tělu, připomínal by dýku, nutil by mou lítost krvácet.
Dělám správnou věc. Max musí jít sedět.
,,Takže. Slečno Taylorová."
Nádech, výdech. K slzám se nehlásím.
,,Na úvod Vás požádám, abyste nám pro jistotu objasnila, jakou spojitost s celou záležitostí máte. Vaše příjmení sice napovídá, Vaše jméno jsme již zaslechli z úst agenta Cartera, pouze pro upřesnění."
Nikdo ti neublíží. Jsou tady, aby ti pomohli. ,,Max..." nedá mi to, musím se na něj podívat. Jeho tvář stačil za pouhých pár týdnů zničit teror cely, odloučení od společnosti nevyzdvihovala ani přítomnost nejlepšího přítele. Ani si nechci představit, jak moc musel trpět, chudák... Jordan by mě přesvědčoval, že si to zasloužil, že v porovnání s tím, co jsem léta byla nucena prožívat já, to není nic. Jenže i když Maxovi na mně v životě nezáleželo, já ho mám ráda. Pořád, i přes to všechno... ,,Maxwell Taylor je můj bratr," s polknutím se znovu zaměřím na Jamese Richmana, právníka, Jordanova blízkého. Kde on nemá známé. Vzpomínám na rady, jaké mi opakoval, odpovědi, které se mnou cvičil.
,,Řekněte mi, jaký to byl bratr?"
Byl? Znamená to snad, že... že... ho opravdu ztrácím? Už teď do sebe musím potáhnout, ani nechci vidět Jordanovo zklamání ve tváři. ,,On... staral se o mě. V rámci možností. Vzal mě pod svoje ochranné křídlo, nebýt něj, skončila bych v děcáku- v dětském domově..."
,,Ale?"
Já vím. Musí to ven. ,,Tak se bratr chovat nemá."
Ticho pronikající sálem je ohlušující, až mrtvolné. Stydím se jej prorážet. ,,Jak se nemá bratr chovat, slečno Taylorová?"
Vzchop se, Tino. Couvnout už nemůžeš. Nesmíš. ,,Bil mě."
,,Jaký pro to měl důvod?"
,,Žádný. Teda, aspoň tak jsem to viděla já, nikdy... nedala jsem mu žádnou záminku kromě svojí přítomnosti, zkrátka - stála jsem tam a on měl chuť, nervy, které ze sebe potřeboval dostat."
,,Jak často Vás bil?"
,,To... je různé. Většinou, teda, často, když se napil, přišel domů opilý, tak to bývalo ze začátku, potom..."
,,Ze začátku, to myslíte kdy?"
,,Když si mě vzal k sobě. Když jsme začali bydlet spolu. To bylo tak možná dvakrát za týden?"
,,A předtím, když jste ještě oba bydleli s rodiči, to se jeho agrese ještě nijak neprojevovala?"
,,To... říct nemůžu. Stačilo, abych udělala jakoukoliv malou hloupost, a už mi jedna letěla."
,,To Vám mohlo být kolik let?"
,,Když to začalo... devět."
,,To znamená, že Vás bratr týral téměř čtrnáct let. Vážěný soude-"
,,Námitka!" obhájce protistrany, pan Lawrence, téměř vyletí, čelo mi zalije pot. ,,Ničím nepodložené tvrzení."
„Pane Richmane, máte čím podložit svá nařčení?"
„Ano, Vážený soude, a právě bych Vám důkazy předložil, kdyby mě můj kolega nepřerušil," James se otočí po Lawrencovi, dokonce s jemným úsměvem. Dobře, jako právníci mezi sebou hrají hru, ale... tohle je hnus. Cítím se jako prostředek, o nic míň rovnoprávná než po bratrově boku. „Podařilo se nám seskupit několik na sobě nezávislých, a přesto odpovídajících výpovědí," přejde ke stolu, odkud ze složky vybere další ze složek, z připravených materiálů, „od učitelů ze základní školy, kam slečna Taylorová docházela, od kamarádky matky svědkyně a obžalovaného, a také znalecký posudek psycholožky, které jsme se ještě byli přeptat na jisté další faktory. Kromě fotografií z období mezi devíti a čtrnácti lety slečny Taylorové, na kterých je jasně znatelná únava, zároveň množství podlitin, a to mluvím pouze o těch nezakrytých oblečením, psycholožka potvrdila úzkost slečny Taylorové ohledně otázek směřovaných na její rodinu, konkrétně na otce a bratra. Když došlo k sezení s celou rodinou, cílila se stísněně, vlastně nemluvila, dokud nebyla přímo vyzvána mužskými elementy rodiny."