My, porota

165 17 3
                                    

Proběhne úprava

Jordan
Zítra.
Už jenom jediný den. A týdny tvrdé dřiny přinesou své ovoce.
Víc než nerad Tinu v tyto dny nechávám samotnou, vlastně... když tak nad tím přemýšlím, prakticky jsme se od sebe nehnuli. Dnes jsem dokonce měl mít volno celý den, ovšem má pozice zabraňuje potřebě starat se celé dny výhradně o jednu osobu.
Co nevidět už tomu bude konec.
Odešel jsem před hodinou a půl s tím, že si přeju, aby odpočívala. Třese se před zítřkem. Nechce ho. Nesmí na něj myslet, jinak se zhroutí. Nesmí tížit mysl žádným jiným způsobem; učení taky není dobrý nápad, protože hlava je plná a zbytečně by se trápila. Ví, jak se k celé věci staví její profesor, dává jí prostor se dát dohromady. Místo u Franka na ni opět čeká, stačí jen, aby byla schopná práci vůbec vykonávat. Má nás, stojíme při ní a uděláme všechno, jen aby se mohla někdy znovu zhluboka nadechnout.
Tak proč mé prosby bere na tak lehkou váhu?
„Tino, no tak," povzdechnu si, sotva vyčerpán překročím práh bytu. I když rád pomáhám, přiznávám, je to namáhavé starat se, neustále tu být... a sám toho v sobě dusit požehnaně.
Liam ať mi teď pěkně dlouhou dobu neleze na oči.
„Snad jsme si něco řekli," ani si nestačím zout boty nebo sundat bundu a už celý zoufalý peláším k otevřenému notebooku a dívce u něj. Sedí mi zády, ani nevnímá. Jen si vyčerpaně podpírá hlavu. Zhluboka si povzdechnu, vědom si její nebdělosti a plně rozhodnut ji odnést do ložnice, dle ošacení má už sprchu za sebou. Kéž by jí alespoň ta pomohla. Přistoupím až úplně k ní a jenom ze zvědavosti se dřív než cokoliv jiného zapřu o opěradlo její židle, div se palcem nedotýkám jejích zad, a zjistím, do jakého tématu se ponořila tentokrát, knihy totiž na stole neleží jako obvykle při jejím studiu.

A když se tak dívám, co četla, než upadla do říše snů... radši kdyby se bývala učila.

„Zamiloval jsem se do ní, ne do jejího těla. K ničemu mezi námi ještě nedošlo," tvrdí přítel Taylorové

Jako by toho neměla dost.
Já vím, ti novináři, kteří nám po každém soudním jednání nedali pokoj, vzbuzují touhu zjistit, co o nás píší, co všechno povytahují z kontextu.

Incest, těhotná ve čtrnácti, pokus o vraždu vlastní dcery - výslech Taylorovy sestry přinesl nečekané obraty

Ach, Ti... jenom hodina a půl. A ty ses stačila uplakat ke spánku.
Nebo upít? Co to máš v té sklenici?
Čirou nádobu okamžitě chytnu a odhodlaně přičichnu. To nebyl jen tak nějaký džus. Tenhle byl řízlý vodkou. Ale vždy alkohol nesnáší, nepije... na takové dno ji bratr dostal.
Bohatě mi stačí číst ty názvy, když zavírám okno za oknem.

„Když už mi špiní jméno, ať říká pravdu!" obvinil Maxwell Taylor svou sestru Tinu. V hlasité výměně názorů jsme toho slyšeli hodně, až jeden nechápal, jak spolu sourozenci mohli žít léta. „Nejsi nic než zkurvený omyl. A já idiot jsem tě vzal k sobě, tohle mám za svoji dobrotu! Děláš ze mě násilníka a prošlo ti to jenom proto, že ses vychrápala s poldou!" pokračoval Taylor. Narazil tím i na dalšího svědka, zástupce šerifa policie Beacon Hills, Jordana Parrishe.

Jaké právo vůbec mají brát si moje jméno do huby?

Případ Klub: klientem byla i lakrosová hvězda Liam Dunbar

Liam. Ublížil mi, nemůžu ho teď sice ani cítit, ale... pomohl nám. Jeho výpověď má značnou váhu a oni... ho takhle zneužijí.

Ačkoliv se to může zdát nekonečné, na výsledek případu Henryho Stephense (27) a Maxwella Taylora (27) zatím ani zdaleka nedohlédneme. Před soudcem vyplývají na povrch stále nová fakta, až se nám hlava motá ze všech těch zákoutí. Vzhledem k byznisu, jaký Klub znamenal, bylo více než jasné, že je pouhou otázkou času, než se dozvíme o spojení s nějakou celebritou. Co však nikdo nečekal, bylo jméno prvního obětního beránka - lakrosového miláčka Liama Dunbara (20).

Co když se probudím? | Jordan ParrishKde žijí příběhy. Začni objevovat