Ironie ranní kávy, láska a další nesmysly mého bytí

Zas tě chci (vlastnit), možná

Zase na tebe myslím
zase po tobě prahnu
Lepšího partnera nenajdu
s nikým lépe nedopadnu

Vyslechneš mě
rozumíš mi
jsi tak hodný
tak odlišný

Zase tě chci
chci tě vlastnit
Jsi tak sladký
Budeš jen můj
Miláčku

Pak se ti odevzdám
a budu jenom tvoje
Budu panenkou na hraní
maličkou nestydatou loutkou
Vem si mě
Zlato

Zase po tobě toužím
zase tě chci mít
Však až budem spolu
budu toho klít

Ač jsi ideální partner na pohled
podle mých vrozených kritérií
mého já toužícího po rodině
Já s tebou prostě nevydržím
Nudím se a něco mi chybí
Nezpraví to ani ty tvé vtipy

Jsi tak slušný a ohleduplný
Vážím si toho      obdivuji tě
Ale ta tvá zdrženlivost mě jednou zabije

I když možná vypadám
že chci vést velet dominovat
občas si chci zkusit být tím malým pasivním křehkým stvořením
co padne do tvé náruče
a nechá tě aby ses o mě postaral
A pak si mě prostě vzal
Bez ptaní
Pak nebude důvod k zívání

Možná vypadám
jakože chci mít všecko pod kontrolou a ve všem rozhodovat
ale občas chci abys mi řekl co chci k snídani
abys za mě rozhodl co budu dělat
a abys mi řekl co mám ráda

Chci dominantního partnera
co ustoupí a nechá mě velet
a zároveň bude hlavou rodiny on
nechá mě o něj pečovat
a zároveň se o mě postará
Budeme spolu lehce létat v oblacích jako dvě silné ocelové traverzy

Chci toho moc?
Asi ano

Vím vůbec, co chci?
Ne
ani v nejmenším
Jsem šílená
To vím
(To bude zase splín...)