Zledovělé oči hleděly ze stoky.
Byly tak smutné, ztrápené...
To chuť se podobat z nás dělá otroky,
upjaté a omezené.
Bé bé boj se o svou vlnu!
Bé bé hlavně nebuď černá!
To chuť se podobat z nás dělá bestie.
Řídíme se novou módou.
Kde kdo tě pomluví, kdekdo tě zabije,
nikdo neuctí tě ódou.
Bé bé poslouchejte psy!
Bé bé odsuďte vlky!
Jak stádo oveček společně bečíme,
to stejné pořád dokola,
nad hrobem jediným hromadně brečíme, jak nás to učila škola.
ČTEŠ
Ironie ranní kávy, láska a další nesmysly mého bytí
PoetryPoezie z hlouby mého nitra, odhalující mé šílené já, popisující ironii, nesmysly a podivnosti v mé hlavě a v mém (možná v našem) životě...
