Ironie ranní kávy, láska a další nesmysly mého bytí

Žiju zastarale na zánovním gauči sníc o novém světě

Rozvaluji se na kanapi
Píšu básně bez kvality
A dětinský teen fikce
Stydím se

Úžasnou hudbu
Dvořákovu
Z Nového světa
Poslouchám
A cítím se jak kdybych sama
Byla z jinýho světa
Možná spíš z toho starého
Nebo z toho
Zatím nepoznaného

Jaké to vlastně je někomu říkat Lásko
Už se nepamatuju
Lituju
Vlastně nevím
Zda jsem užívala správně to oslovení
Nebo na tom nic není
Kdo ví

Co je to vlastně láska
Jak ji od pobláznění rozeznat
Co je to láska a co zvířecí pudy
Poraďte kudy se vydat kudy
Jak mám poznat kdy miluji
Kdy samotu svou lituji
Kdy překvapí mě přátelství silné
A kdy přepadne mě vzrušení milné

Nevím zdali
Jsem zažila pravou lásku někdy
Kdysi jsem tomu věřila
Ale asi jsem tenkrát nevěděla
Že kluk může být i kamarád
A mít mě nezávazně rád

Asi už se vykašlu na hledání lásky
A nechám ji aby ona mě našla si
Budu si užívat přátelství
A nezávazné vzrušení

Usnu ve svým zastaralým světě
Na zánovní pohovce
Z nových světů
Už z toho všeho pletu
Dvořákovy symfonie
Přenádherný melodie
Budu v klidu spát
Na svou lásku čekat

Až se vzbudím budu dál krásně
Psát nekvalitní básně
A budu se stydět zase
Za svoje dětinský teen fikce
Ale je mi to fuk
Nikdo ani muk

Až se vzbudím v novém světě
Kde všechno krásou šťastnou kvete
Tam pro mě přijde moje láska
A jistě budu šťastná