Ironie ranní kávy, láska a další nesmysly mého bytí

Nejšistější hudba rozladěnýho sladkýho dřeva

Hraji si na housle beze strun
Umění je moje vášeň
Snad i můj um
Chci stále víc a víc
Hraji zvlčele pro měsíc

Skřípavé tóny falešné
rozladěného nástroje
křičí do světa neslyšně
mé postoje
Mé pocitity

Je tak jemná
čistá
silná
a průbojná
rajská hudba
které nerozumí nikdo
nikdo než já
Jsem svá

Tu píseň hraju si kdy se mi zamane
Leckdy a leckde
Nikdo ji neslyší
Jen já a to sladký dřevo
neviditelný

Ta píseň nemá tóny
ani slova
Můžeš ji poslouchat zas a znova
ale stejně ji neuslyšíš
I kdybys nastokrát chtěl
Je uvnitř mne
A tam zůstane

I když se zdá
že vlastně neexistuje
já bez ní neumím žít
ona mne uklidňuje
energií zásobuje
mysl obnovuje
život ovlivňuje

Je tvořena ze mě a já žiju z ní
Podivný