Život mě stresuje
Už nic nechápu
Dřív jsem věděla vše
Teď už jen tápu
Prosím ochraň mě
Před tím zmatkem tam venku
Toulám se bezradně
S temnotou bojuji
Snažím se udatně
Nevím co si slibuji
Docházej mi totiž síly
Tak najím se vydatně
Však můj smutek sílí
I jídlo mě stresuje
Špatně se po něm cítím
Je mi ze sebe zle
Když za špeky se chytím
Zalehnu zas do postele
Jen špatné věci vidím
Až když mě obejmeš
Možná se uklidním
ČTEŠ
Ironie ranní kávy, láska a další nesmysly mého bytí
PoetryPoezie z hlouby mého nitra, odhalující mé šílené já, popisující ironii, nesmysly a podivnosti v mé hlavě a v mém (možná v našem) životě...
