Want more [Harry Styles fan fiction]

Eight

Omámeně jsem sledovala tu velikost. Ta obrovská hala, plno vlaků, nástupišť a lidí.

Harry se pořádně zamaskoval a táhnul ven z nádraží.

"Vezmeme si taxi a pronajmeme si nějaký penzion, kdybychom jeli ke mně, všimli by si toho."

"Fajn," rozpustile jsme se zasmála. Ani jsem neměla výčitky, že jsem dům nechala v takovém stavu, v jakém byl. A potraviny, které jsme nakoupili, se určitě zkazí.

Tak ať!

Znal to tu dobře, protože ani na chvíli nezaváhal a když jsem pak koukala na ten jeho "penzion", div jsem nezaslintala. Byla to nádhera.

"Tohle je podle tebe penzion, hmm?" uchichtla jsem se. "Vítej v mém světě." rozpřáhnul ruce a zády se svalil do postele. Já si dala koupel v té úžasné mega vaně a později odpoledne jsme se vypravili ven na oběd. Oběd a nakupování.

"Víš, co je na téhle kartě nejlepší?" vytáhnul z kapsy zlatou Visu.

Odpověděla jsem mu nechápavým zavrtěním hlavy.

"Nemá limit." uculil se a podal ji prodavačce.

"Ta karta možná ne, ale já ano." Zamračila jsem se.

"A jenom za mojí porci si utratil víc, než já dala za svoje nejdražší boty.

"Dneska nehrajou peníze žádnou roli, dneska si to užijeme." odpověděl jednoduše a už mě táhnul do Soho, kde se nacházely ty nejdražší a neluxusnější obchody. 

Zdráhala jsem se, hrozně moc. Nechtěla jsem, aby za mě něco utrácel, ale po několika věcech, které mi doslova vnutil, jsem to vzdala. Navíc, jsem jako všechny ostatní holky, zbožňuju šaty, boty, šminky a všechno kolem toho. A pravda je, že jemu to nijak neublíží, sám mi to řekl. Taky kupoval věci pro sebe a pak prý pro jeho kamarády, co jsou ve skupině. Překvapilo mě, jak se v tom vyžívá.

"Tohle si dnes večer vezmi na sebe." strčil mi do náruče šaty, co jsme dnes koupili a pak taky boty.

"Ty ještě něco zvládáš?" byla jsem mrtvá.

"Alkohol tě nakopne." zamrkal a vyhnal mě do koupelny, kde jsem se měla podle jeho slov zkrášlit. Všechno to šlo tak rychle, celý ten den utekl, jako ještě žádný jiný v mém životě. I přes to všechno vyčerpání jsem v sobě našla ještě trochu síly, a to jen pro to, že mě to nové tak moc lákalo. Byla jsem strašně zvědavá, tak snad to bude stát za to.

"Teda páni," zahvízdal, když si mě změřil od hlavy až k patě. "Líbí se ti, co vidíš?" zářivě jsem se usmála a otočila se do kola, aby si mě mohl prohlédnout celou. "Nevím, jestli bych si neměl vzít zbraň, nebo tak něco." nabídl mi se smíchem rámě a já přijala.

Oblékli jsme se do kabátů a sešli do hotelové haly, kde jsme pár minut čekali na příjezd objednaného taxíku.

"Pojedeme do Funky Buddha, možná tam potkáme pár mých přátel. Ale ten klub je moc super, bude se ti líbit." Vyprávěl. Už jsem se mu to ani nesnažila vyvrátit. Tohle všechno jsem si náramně užívala a on to na mě poznal. Protlačit se do klubu byl téměř nadlidský úkol, ale zvládli jsme to a množství lidí se vevnitř trochu rozptýlilo.

"Co si dáš?" zeptal se, když jsme se dostali k baru. Bezradně jsem pokrčila rameny. Jediné, co jsem kdy pila je pivo, víno nebo tequilu.

"Dám si to, co si dáš ty," řekla jsem nakonec. Ďábelsky se mu zalesklo v očích. Tohle se mi líbí, on se mi takhle líbí. Je to něco jiného než to, na co jsem zvyklá. On je tak odvázaný a vášnivý, někdo, kým bych chtěla být, ale nejsem, protože pro to nemám prostor.

Z myšlenek mě ale vyrušil drink, který mi vrazil do rukou. Zapadli jsme do boxu, který byl dál od hudby, a tak jsme se i slyšeli, i když jsme museli křičet a sedět vedle sebe dost blízko. Po dalších čtyřech drincích se u nás objevil nějaký kluk, Harry mi ho představil jako Liama. Sedl si k nám i s nějakou holkou. Nevzpomínám si na její jméno, měla jsem moc otupělé smysly.

"Pojď si zatancovat," zaprosila jsem nahnutá k Harryho uchu.

"Chceš tančit?" překvapeně nazdvihnul obočí.

Myslela jsem si, že mě odmítne, ale on se se smíchem zvedl, pomohl mi na nohy a táhnul k parketu. Andy netancuje, nikdy, alespoň ne takhle, jak ti lidé na parketu. Nikdy nebyl ani tak společenský. Když nad tím tak přemýšlím, vlastně nechápu, jak můžou být s Harrym přátelé.

Hráli nějakou píseň, kterou jsem nebyla schopná identifikovat, ale na tanec se báječně hodila. Propletla jsem prsty na rukou s Harryho, zaklonila hlavu a nechala se unášet melodií. Nikdo si nás nevšímal, mohla jsem dělat, co jsem chtěla, vrtět boky, pohazovat hlavou a u toho se smát. Po vzoru mnoha holek jsem se pak i já otočila k němu zády a nechala se obejmout.

Obešla mnou husí kůže pokaždé, co jsem ucítila, jak vydechl na můj krk. Zaklonila jsem hlavu a pozorovala světla na stropě, která měnila svou barvu. Bylo to boží.

"Takhle dobře jsem se nikdy necítila," zakřičela jsem mu do ucha.

"Tak si to užívej, to proto jsme tady." odpověděl chraplavě z neustálého překřikování hudby. Všimla jsem si pak Liama s tou holkou, že se k nám přidali a tančili jsme všichni společně. A i když jsme si párkrát vyměnili partnery, nakonec jsem stejně zůstala zády namáčknutá na Harrym. Cítila jsem se tak nepopsatelně. Energie mi proudila krví spolu s tím vším alkoholem, co jsem dnes vypila. Tancoval moc dobře - na kluka. I ten jeho kamarád, co jsem si všimla.

"Nejsi unavená?" řekl mi do ucha.

Jako odpověď mu muselo stačit zavrtění mé hlavy.

"Ale už mě začíná pomalu bolet hlava." přiznala jsem. To je ta hlasitá hudba, byli jsme tu už víc jak dvě a půl hodiny, nedivím se. "Tak se můžeme vypařit někam, kde je větší soukromí." Po páteři se mi proběhl mráz. Jeho teplý dech se mi odrazil od pokožky na krku a zanechal na něm husí kůži. A to ani nevím, jestli to myslel tak, jak jsem to myslela já. No moje bujná fantazie se projevila při tomhle naplno.

"Souhlasím." odpověděla jsem a po jeho vzoru mávla na přátele, kteří nám věnovali úsměvy. Pevně jsem se chytila Harryho dlaně a nechala se vléct k východu. Jak to, že se vůbec nemotal, když tolik pil? Asi byl na to zvyklý, no já naopak vůbec. Celou cestu do hotelu jsem v taxíku brebentila a když jsme došli na pokoj, musel mi pomoct z bot.

"Ale já ještě nechci spát," zavrtěla jsem hlavou a postavila se, když mi sundal i druhý střevíc.

"Chci ještě tancovat, ale pustíme si něco svého!" rozběhla jsem se ke své tašce. Flashka poslední záchrany.

"No tak, jsi totálně na mol," rozesmál se. Když jsem zakolísala, jeho ruce mě zachytily. A už se neměl k tomu, aby je sundal dolů. "Možná na mol, ale šťastná." Pošeptala jsem mu to, jako by to bylo to největší tajemství. "Vidím, jak ti svítí oči." tváře mu zdobily dva velké ďolíčky. Když jeho dlaně opustily můj pas, vyskočila jsem na gauč a pustila televizi.

"Pojď za mnou, trsneme na Boj Joviho!"

Velká světla jsem zhasla a nechala jen to minimum, co šlo z televize. "Tak?" musela jsem ho pobídnout ještě jednou, než se rozhoupal. Vylezl za mnou a dost přemáhal smích, když jsem začala trsat.

"No ták, Harry, ty netancuješ." zamračila jsem se, ale naštvaná jsem ve skutečnosti vůbec nebyla. Místo toho jsem teda začala skákat. Šlo to hladce, ten gauč pěkně pružil. "Jestli si nabiješ pusu, tak..." sotva to dořekl, jedna noha se mi z nějakého důvodu podlomila a hrozilo, že nejen rozbiju gauč, ale i svou hlavu. Chytil mě sice, ale oba dva jsme skončili na gauči.

"Jako bych to neříkal, jsi jako dítě." zavrtěl hlavou a oddělal vlasy, co mi spadly do obličeje.

"Ty jsi taky byl a já se o tebe postarala, dlužíš mi to." vyplázla jsem jazyk, že jsem se skoro dotkla jeho nosu.

"Dlužím ti víc." šeptnul. "Vážně?" zvážněla jsem. "A co přesně?" dech se mi zadrhl v krku, když se o několik centimetrů přiblížil. "Andy mě zabije." zavřel oči a než jsem stihla nějak reagovat, přitlačil své rty proti mým.