Want more [Harry Styles fan fiction]

Sixth

Myslím, že jsem i vytuhla, ale když jsem se ráno vzbudila, ležela jsem v posteli. Ve své posteli. Nejdříve jsem byla zmatená, ale pak mi došlo, že to musel být Harry, kdo mě tu donesl.

Pro sebe jsem se usmála. Na stole jsem měla dokonce připravený i prášek, kdyby mě bolela hlava, no já na sobě to víno vůbec necítila. Na to, že nejsem zvyklá pít, tak je to docela dobré.

Ze zdoly jsem slyšela hlasy a když jsem tam sešla, první, co mě uhodilo do očí, byl Andy sedící za stolem, jak jí vejce. Byl docela ztrhaný, šlo to na něm poznat. Určitě pojí a půjde si lehnout.

"Ahoj," naklonila jsem se, abych mu dala pusu na tvář. Nešlo se na něj zlobit, když vypadal takhle. Zamumlal odpověď a dál si hleděl jídla. On je očividně jiného názoru, když má tenhle výraz.

"Čau, dáš si?" kývnul na mě Harry od pultu. Když jsem mu odpověděla taky pokýváním, naložil mi na talíř omeletu přímo z pánve. Byla dobrá, ale já si ji nevychutnala. Neustále jsem sledovala Andyho, který mi naopak nevěnoval ani pohled a po jídle hned odešel. Snažila jsem se namluvit si, že je to jen tím, že je přetažený, a že ho to přejde, ale nepomáhalo to.

"Jsi v pohodě?" Harryho ruka mi přistála na rameni. "Jo, ta flaška včera se na mě díky bohu nepodepsala." strčila jsem si do úst další vidličku s vejci.

"Víš, co myslím." naznačil a sednul si naproti.

"Neřeším to, dneska si hodlám zajít do města a nechat si udělat nové vlasy. To je to jediné, na co se momentálně upínám." On se ušklíbnul a já mu to oplatila. Byla jsem ráda, že i když to už není ten starý Harry, nijak se kvůli mně nepřetvařuje. Sem tam mi i ty jeho obličeje vadily, ale bez toho by to nebyl on. Taky rýpal moc rád a neodpustil si to ani, když jsem večer přišla domů s novými vlasy. Aspoň se ale nějak vyjádřil, Andy dělal, že si ničeho nevšiml.

Po dalších několika dnech téhle tiché domácnosti se mi vcelku ulevilo, když odjel na nějakou služební cestu - školení na několik dní. Jindy jsem div neškrtala dny v kalendáři, kdy se vrátí, tentokrát se mi ulevilo, když se za ním zabouchly dveře. A to jsme se ani pořádně nerozloučili. Harry mezitím několikrát navštívil svou rodinu, ale pokaždé se vrátil naštvaný, proto jsem se rozhodla ho nedráždit.

Po dalším týdnu bez Andym jsme byli úplně vyžraní, protože jsme často vařili, takže nezbývalo nic jiného, než zajít na větší nákup. Tentokrát jsem si zadek v taxíku svezla dobrovolně. Dneska jsme si vybrali dobrou dobu. Spíš večer, když už tam moc lidí není a taky hodně věcí bývá ve slevě jako doprodej. Tohle Tesco bylo nonstop, tak jsme mohli nakupovat tak dlouho, jak jsme jen chtěli a jako bonus jsme tu byli skoro sami.

"Tohle fakt nepotřebujeme," rozesmála jsem se, když do košíku hodil další pitomost, kterou by si žádný normální člověk nekoupil - pokud nemá malé dítě. A Harry mi tak občas připadal. Jedno se mu musí nechat, snažil se mě rozesmát za každou cenu. "Ale, bude se to hodit," vzal mě ze srandy kolem ramen a lehce zatřásl, což mě rozesmálo ještě víc.

Naše hlasy se tu rozléhaly, a tak jsem se trochu ztišila, když se tu blížil nějaký člověk. "Tvař se seriózně, nebo nás vyhodí!" dloubla jsem ho do žeber. "Jsme tu sami, co děláš." pustil mě a o krok ustoupil, jenže tím narazil do toho člověka. Čekala bych od něj, že spíš začne nadávat, co se mu plete do cesty, než že se slušně omluví. "Pardon," otočil se k němu čelem. Otočila jsem se teda s tím, že mám moc práce s rozhodováním, co vybrat. "Hej, nejsi ty ten..." ozval se hlas nějaké holky, zhruba stejně staré jako já. Ona ho poznala a já byla celkem zvědavá na Harryho reakci.

"Jo jsem,"

Pak zůstalo ticho, takže jsem se nenápadně koukla na ně. "Potřebuješ něco?" povzdychl si Harry. Měla jsem jí za další fan, chyba. "Nejdřív ne, ale když už jsem tě teda potkala." nadechla se a já se otočila. Byla to blondýna, a jak jsem předpokládala, asi stejně stará jako já. Už jsem se ani nesnažila schovávat zvědavost. Stejně, Harry ke mně stál zády. "Ty a tvoje bandička buzíků mi pěkně znepříjemňujete život." hlas měla jako smirkový papír, tak nepříjemný. Překvapeně jsem zamrkala. Možná bych i něco řekla, kdybych nebyla tak v šoku. Ze všech těch možností, co by se mohlo stát, mě tohle fakt nenapadlo. "A ty speciálně. To co se o tobě píše, jak střídáš holky a tak, je to pěknej hnus, měl by ses nad sebou zamyslet." zašklebila se.

"Ty o mě nic nevíš." odvětil Harry chladně. "Úplně mi stačí, co vidím," zhnuseně si ho sjela pohledem. Takovou nenávist jsem k němu necítila ani já, před tím. "Moje malá sestra je do tebe celá udělaná, ale já to vážně nechápu. Ste jenom banda popíčkářů, které to vyšlo. Co z toho máte? Provozujete alespoň skupinovej sex?" vyplivla.

"Takhle o nich nemluv ty mrcho, nic o nás nevíš, tak nesuď. Mně je u prdele, co všechno si myslíš, koho zajímá tvůj názor? Mně se něco stane a bude plakat celej svět, ale až zhebneš ty, nikdo ani neštěkne!" zakřičel na ni.

Tohle byla dost silná káva. Div jsem nepootevřela ústa v údivu. Sledovala jsem, jak mu blondýna poslala několik mrazivých pohledů a pak odpochodovala pryč. A hned za ní, akorát opačným směrem, Harry. Z chůze jsem dokázala vyčíst, jak je rozzlobený, stejně jako to, že ho to pěkně vzalo. Chtěla jsem se rozejít za ním, ale musela jsem nejdřív zaplatit ten nákup. Doufala jsem, že alespoň bude čekat venku, ale nebyl tam. Parkoviště prázdné a slunce pryč. Už byla pěkná tma. Na taxi mi rozhodně nezbylo, ale nebylo ještě tak pozdě, aby mi nejel žádný autobus. Se třemi taškami se mi šlo vážně špatně, ale nějakým způsobem jsem je donesla domů a vše hned vyložila na místo.

"Harry?" zavolala jsem do patra, ale nic, krom občasných tlumených ran jsem neslyšela.

"Jsi tam?" zaklepala jsem na dveře jeho pokoje. Když se nic neozývalo, odvážila jsem se je pootevřít. Byl oblečený pořád v bundě a měl i boty, když seděl na posteli s hlavou v dlaních. Po zhodnocení situace v pokoji mi došlo, že ty tlumené rány dělal on, protože lampa byla rozbitá a pár obrázků, které tam byly na okrasu přibité ke zdi, spadlo.

"Harry," dřepla jsem si před něj a přemýšlela, co říct nebo udělat.

"Vykašli se na to, hm?" jednu ruku jsem položila na jeho koleno velmi lehce, abych ho nevyděsila. Nevím, jak bude reagovat, co se mu honí v hlavě nebo co cítí. Nemám ani páru. Jenže on neudělal vůbec nic. Bylo to horší, než jeho předešlý výbuch vzteku.

Aniž bych o tom přemýšlela, posadila jsem se vedle něj a nejistě ho objala. O to víc jsem byla v šoku, když mě objal tak pevně, že jsem skoro nemohla dýchat.

"Pojď sem," šeptla jsem a vysoukala se až k čelu postele. Následoval mě a hlavu si položil na můj hrudník stále svírajíc pevně můj pas. Když se z jeho úst ozvalo vzlyknutí, prsty jsem vjela do jeho střapatých vlasů, které jsem osvobodila od čepice.

A teď to Harryho doběhlo. Chudák malej. V dalším díle to ještě bude pokračovat! :)) Jestli se aspoň trochu líbilo, prosím zanechte komentář nebo hvězdičku! g