Want more [Harry Styles fan fiction]

Eleventh

Měla jsem teď několik nočních po sobě a byl to celkem záhul, proto nic nebylo. Tak užijte si tuto část :) 

Byla jsem trochu nervózní, když jsme v taxíku přijížděli před vysokou budovu. Už na pohled šlo poznat, že tam bydlí boháči, protože to mělo i vlastní, vcelku luxusní recepci, výtah a chodby vypadaly jako hotelové. "Ty jsi nervózní?" Harry se zastavil, takže já narazila do jeho zad. Bylo zvláštní, že si vůbec všiml. "Na tohle nejsem zvyklá," pokrčila jsem jednoduše rameny. "Jsou to přátele, o nic nejde a Liama dokonce už znáš." vzal mě za ruku a bez rozmyslu propletl naše prsty. Nevšímal si mého zmateného pohledu, který jsem dlaním věnovala a vedl mě dlouhou chodbou až k tmavým dveřím. Musel mě ale na chvíli pustit, protože potřeboval zazvonit a v druhé ruce nesl nějakou tašku. Bylo to, jako bych ztratila jedinou oporu. Sledovala jsem ty dveře, na kterých bylo vytištěno malým úhledným písmem - Payne. Netrvalo dlouho a za chvíli se otevřely.

"Zdravím!" známá tvář se na nás široce usmívala. Byl vcelku jinak oblečený než v klubu, ale i tak mu to slušelo. Navíc byl vážně sympatický už od pohledu.

"Ahoj, Liame." pozdravil ho Harry a společně se přátelsky objali.

"To je Clara," představil mě.

"Ale vždyť já vím, viděli jsme se v tom klubu." protočil očima Liam a nahnul se ke mně. Překvapeně jsem strnula, když mě objal.

"Vítej," trvalo to krátce a hned mě pustil. Pak nám oboum pokynul, ať jdeme dovnitř. Po prvotním šoku mi konečně odlehlo a přestala jsem se tvářit jako vyděšené dítě. Teda, aspoň v to doufám. "Usměj se trochu," popíchl mě Harry. Liamovi dal tašku, co nesl a mě objal a vedl jiným směrem. Z místnosti se linuly hlasy. Docela hlasité. Bavili se a smály. Převážně klučičí ale občas jsem slyšela i holčičí.

Když jsme vyšli zpoza rohu do prostorného obývacího pokoje, na kožených pohovkách jsem mohla vidět tři kluky a dvě holky. Něčemu se smáli, ale přestali hned, co si nás všimli.

"Ahojte." Harry se asi necítil moc jistý. Určitě to bude ta věc o tom, co jim řekl a neomluvil se. Tentokrát jsem to byla já, kdo povzbudivě stiskl jeho ruku. Bude nejlepší, když omluvou začne, ale jestli to chce nechat na dobu, kdy tu bude méně lidí, pochopím ho. Podívala jsem se na něj a zjistila, že má hlavu taky otočenou ke mně. Rty jsem proto naznačila "Do toho." a přidala malý úsměv.

Povzdychnul si a tvář natočil zpět k ostatním.

"Stýskalo se mi." pohled upřel na zem a já ho pustila, aby mohl přejít blíž k nim.

"A mrzí mě... tamto." mávnul rukou.

Pak bylo ticho. Čekala jsem, co udělají, ale z jejich obličejů jsem toho moc nevyčetla. Rozhoupal se jako první blonďák.

"Taky se nám stýskalo brácho!" rozeběhl se a skočil na něj, až se Harrymu téměř podlomily nohy.

"Vítej zpátky, curly." hnědovlasý kluk, po jehož boku stála taky bruneta, se přidal k objetí. Netrvalo dlouho a byli v sobě všichni včetně Liama, který přišel z kuchyně. Pro sebe jsem se usmála. Měla jsem z něho ohromnou radost. Jako kdybych mu neříkala, že to zvládne. A tohle šlo vážně hladce, protože jim na sobě navzájem záleží.

Pohledem jsem zabloudila k těm holkám a ony obě je s úsměvem sledovaly. Byly vážně krásné, ale co jsem čekala, že si zpěváci nabrnknou nějaké zamindrákované holčiny - někoho jako jsem já? Těžko.

"Tohle je Clara," z přemýšlení mě vytrhl Harryho dotek, když mě potáhl k nim.

"Claro, tohle jsou Niall, Zayn a Louis." ukazoval jednotlivě. Nejistě jsem žmoulala triko ve zpocené dlani, a když přišlo na její podávání, zastyděla jsem se. Jak mě proboha mohl Harry vzít s sebou? Věděla jsem, že udělám jen ostudu. "Takže to ty jsi ta dobrá víla, která přivedla Harryho zpět ze scestí?" zavtipkoval Louis a já se pousmála.