Want more [Harry Styles fan fiction]

Third

Vrátila jsem se ale docela pozdě. Venku byla tma a hodiny v předsíni ukazovaly jednu ráno. Čekala jsem, že bude všude zhaslé, ale v obýváku zase hrála televize.

Začala jsem se zouvat, když se ozval někdo za mnou.

"Andy tě šel hledat, měl o tebe strach."

"Zavolám mu." Úspěšně jsem ignorovala jeho upřený pohled, ve kterém bych stejně žádné emoce, kromě totální lhostejnosti, nevyčetla.

"Chovala ses nezodpovědně," vyčetl mi. Zamrzla jsem v polovině pohybu. Dělá si srandu?

Prudce jsem se otočila, div jsem nenarazila do jeho hrudníku. Pomalinku jsem zaklonila hlavu, abych se na něj, i když nerada, podívala.

"Tvoje společnost má na mě asi špatný vliv," pronesla jsem chladně.

"Aspoň že nějaký má." zamrkal a já se zamračila.

"Harry, nech mě prosím tě být. Dneska už fakt nemám náladu." zavrtěla jsem hlavou. Mou bojovnou náladu asi odfoukl vítr venku. Teď už jsem chtěla jediné - zapadnout do postele a zapomenout, že nějaký Styles vůbec existuje.

"Počkej," chytil mě za loket, když už jsem stála na prvním schodu vedoucím do poschodí.

"Hele, vím že se nemusíme, ale... no..." zakoktal se a já pozdvihla obočí. Co jako?

"Vážně bych nechtěl, aby se ti něco stalo kvůli mně." podrbal se na týle a pustil mou paži, což jsem ocenila.

"Jsem v pohodě, ne? Tak už to nech plavat." Znovu už mě nezastavil, takže jsem měla možnost vytáhnout telefon z kapsy a z paměti vytočit Andyho číslo. Jeho telefon ale zazvonil u nás v ložnici, a já na chvíli pochopila, jak se asi cítil, když jsem tu nebyla a on nic nevěděl. Přiznávám, možná to bylo trochu nezodpovědné.

Dala jsem si rychlou sprchu, a pak se rozhodla prostě počkat. Četla jsem si knihu a měla rozsvíceno. Vím s jistotou, že zítra ráno na žádný pohovor vstávat nebudu, protože bych to nezvládla. Když dole zachrastily klíče, bylo kolem čtyř. Harry ještě taky nespal, protože jsem slyšela tichý hovor, a pak něčí kroky směřující nahoru. Měla jsem chuť rychle zhasnout, přetáhnout si deku přes hlavu a předstírat, že spím, ale to už Andy otevíral dveře ložnice. Navíc jsem se cítila špatně za to, že on takovou dobu lítal po venku a hledal mě. Sevřela jsem knihu pevně v rukou a zvedla svůj pohled k jeho ztrhané tváři. Beze slov si začal svlíkat věci a oblékl se do pyžama. Jediné štěstí je, že zítra má až na odpoledne, takže si bude moci pospat.

"Promiň," pípla jsem tiše a zaklapla knížku. Stejně bych se na ní už nedokázala soustředit. Když přes sebe přetáhl bílé tričko, svalil se do postele. "Tohle už nikdy víc nedělej."

"Slibuju," přitulila jsem se k němu a na chvíli bylo všechno jako před tím. Respektive, před ním. Nějaká hloupá hvězdička přece nestojí za zničení něčeho, co jsme tak dlouho budovali.

*

Spala jsem dlouho. Daleko dýl než Andy, ten se zazvoněním budíku v deset hodin vstal, zatímco já se válela v posteli až do jedné, kdy on už byl v práci. Vinu na tom měl i Harry, se kterým jsem se po mém včerejším výbuchu nechtěla setkat. Už nikdy, ale to asi nebude možné. Nakonec stejně budu muset vylézt, a i když ho nemám ráda, jeho smrt z vyhladovění nechci mít na svědomí. Taky by mě mohly jeho fanynky ukamenovat. Kdyby jen tušily, jaký kretén to je.

Když jsem slezla dolů, byl na svém obvyklém místě - u televize. Tentokrát ale neměl žádné jídlo po ruce, protože jak jsem později zjistila, lednice a špajz byli úplně prázdné. Oblékla jsem se proto do hezčího oblečení, upravila se a rozhodla se vydat do obchodu.