I Would Die For You ✔

KAPITOLA 26.

V podstatě jsem byla příliš zaslepena, abych si všimla, že Andy není tak úplně v pořádku. Na delší chvíle se zavíral do koupelny, ve volných chvilkách chodil do rockových klubů a zpíval své texty písní v zakouřených místnostech.

Poslední dobou se zdál unavený a vyčerpaný.

Dělala jsem si starosti, ale stále jsem měla  natolik hrdosti a rozumu, abych mu nelezla to úplného soukromí. 

Stále více a více, přitahovali mou pozornost Andyho ruce. Zápěstí a paže. Na levé paži v okolí zápěstí nosil obvázaný černý šátek. Jednalo se sice a nějaký ten doplňek, mě to však ale znervózňovalo. Nosil ho každý den, což bylo divné. 

Na pravé ruce zase nosil několik gumových a kožených náramků. 

Působil roztržitě a trochu snad i nervózně a já si nevěděla rady.

Kampak zmizel ten Andy kterého jsem potkala v klubu, kam jsem byla zatáhnuta svou sestrou? Ten příjemný člověk co mě uměl pobavit a rozesmát? Nyní, po uzdravení z jeho kritického stavu díky Christianovi, se mi změnil v jednu velkou trosku, která není schopna, postavit se zpět na své vlastní nohy.

A když už je řeč o CC-m... Delší dobu jsem o něm nic nevěděla. Kapela na chvíli přerušila svoji tvorbu a vyhlásila krátkou pauzu. Vzhledem k tomu, že dost BVBArmy si všimlo toho, že v kapele není něco v pořádku.

Fanoušci se děsili, když se na veřejnost dostala informace o Andyho špatném zdravotním stavu, o jeho neschodám a bitce s CC-m..

Vyhlášení pauzy bylo asi to nejlepší. Všichni si potřebovali vydechnout. Každý měl hodně co řešit ve svém osobním životě a nezabývat se médiem a těmito věcmi okolo.

,,Andy" položila jsem dlaň na jeho rameno a on sebou jemně cukl. Pootočil hlavu a pár černých pramínků vlasů, mu zakrývali dokonale modré oko.
,,Co se děje?" v mém hlase bylo slyšet značné zklamání, nemohla jsem nevnímat to, jak se mi uzavíral před očima. Izoloval se od okolního světa a začínal zavírat tlustá vrata i přede mnou. Děsilo mě to. Děsilo mě, že si mě nechce připustit k tělu. Nevím co se s ním děje.

,,Nic" zamumlal a odešel do obývacího pokoje.

Moje paže se jako ve zpomaleném filmu spustila podél těla a já tupě zírala na Andyho mizející záda. Nechápala jsem.

Ještě nedávno jsme byli jako takový ten sladký pár z romantických filmů. Vůbec mi to nevadilo, milovala jsem to. A teď? Jsme jako manželé po xxx letech, co si najednou nemají co říct a staví mezi sebe silné bariéry.

Bolelo mě to.

Mrzelo mě to.

Bylo mi z toho opravdu smutno.

Promnula jsem si ruce a otočila se ke kuchyňskému stolu.

,Hlavu vzhůru Naomi. Všechno bude dobré. Třeba to je jen nějaké přechodné období' Kecy.. Je víc než jasné, že tohle není nic přechodného, proč mé podvědomí, má mysl, plácá takové blbosti. Dřív nebo později, zešílím z toho.

Odhodlala jsem se a šla za ním do obýváku. Andy seděl na koženém gauči, ale nedíval se na televizi, nehrál, nepsal texty, ani nezpíval.
Jenom tam tak seděl a hleděl do blba. Nejistě jsem si přisedla a přemýšlela co teď.

,,Asi se mnou opravdu není něco v pořádku" prolomil to depresivní ticho a moji paniku z toho co říct.

,,Proč?" vzhlédla jsem.

,,Nevím" zamumlal a tím naše směšná konzervace prozatím skončila. Super. Opravdu.

,,Andy" natáhla jsem se pro jeho ruku. Vycítila jsem jak ucukl ale nechal mě, abych ho chytla a propletla si s ním prsty. ,,Co tě trápí?"

,,Nepotřebuji se ti svěřovat" utrhl se na mne. ,,Nepotřebuji ti přidělávat problémy a starosti. Neptej se" zamračil se. Nahodila jsem pohled 'dohajzlu prober se už' a nadechla se.

,,Nic neříkej" přerušil mě, když jsem se chystala k velkému proslovu.

,,Vidím, že nejsi v pořádku. Děsí mě to..." hlesla jsem tedy místo toho.

,,Promiň" svěsil hlavu a hleděl na naše spojené ruce. Slabě se usmál a stiskl mou dlaň. ,,Jsi pro mě ten nejdůležitější člověk Naomi.. Nechci o tebe přijít.." mlel si své řečičky, které vytahoval hlavně v podobných situacích. Když on byl v koncích a já se moc vyptávala a starala.

,,Však já to cítím zcela stejně" opřela jsem si hlavu o jeho rameno. ,,Ale mám strach Andy. Bojím se o tebe. Vzdaluješ se mi. Oddaluješ se i okolí. Ale nejvíc mě mrzí, že se uzavíráš i přede mnou."

,,Omlouvám. Jenom teď nějak nic moc nezvládám"

***

Kdybych si psala deník, můj nový zápis by zněl asi nějak takto: ,Můj milý deníčku, myslím, že dneškem se můj život změnil. Obrátil vzhůru nohama. Nic nebude už jako dřív. Ne, když jsem dneska v koupelně uviděla něco, něco co jsem opravdu vidět nechtěla.'

Ano, přesně tak. Odskočila jsem si nakoupit a vyzvednout nějaké papíry. Nechtěla jsem moc nechávat Andyho o samotě, bála jsem se co by mohl provést. Ale tohle bylo vážně akutní. Vlastně..Už dlouho jsem se neukázala doma. Ale jsou tu teď prostě mnohem důležitější věci.

Vrátila jsem se do Andyho vilky a zkopla černé kožené botky. Odnesla jsem tašku s nákupem do kuchyně a zamířila do koupelny. V půlce cesty zpátky se mi začalo chtít hrozně na záchod a nebylo kde si odskočit.

Otevřela jsem dveře, rozsvítila a vyděšeně a hlasitě zalapala po dechu. Hleděla jsem na podlahu v místě u vany. Krev. Opravdová rudá tekutina. Co se proboha stalo?

,,Andy?" vykřikla jsem panicky.

,,Andy!!!" zařvala jsem a prudce se otočila. uviděla jsem ho, jak vychází z ložnice, kolem levého zápěstí si obmotává černý šátek.

,,Nešil tolik" zamumlal a mířil ke mě.

,,Co ta krev Andy?!" zavěsila jsem se do něj a vyděšeně mu hleděla do modrých očích.

,,Trochu jsem se řízl nic to není" mávl rukou a prošel kolem mě do koupelny. Celou dobu jsem tam šokovaně stála a sledovala, jak vytírá mokrým hadrem všechnu krev z podlahy.

Nic jsem nechápala. A nic mi nedocházelo.

,,Nic se neděje, ano?" usmál se, vzal mě za ruku a odvedl do ložnice, kde mě doslova hodil na postel a naklonil se nade mě. Rukama se zapíral vedle mé hlavy a jeho výraz ve tváři byl opravdu zvláštní.

,,A-Andy" na sucho jsem polkla. Byla jsem vážně vyděšená. Napřed se mi stranní a potom tohle? Co to má být?

,,Jsi tak úžasná" zašeptal mi do ucha a vtiskl polibek na krk. Ne, nebyla jsem úžasná, byla jsem ztuhlá šokem a nebyla schopna normálně fungovat.

,,Přestaň" řekla jsem i docela pevným hlasem.

,,Copak, nelíbí se ti to?" podivil se.

,,Andy já tě nepoznávám!" hlesla jsem s očima plnýma slz. Odtlačila jsem ho a sedla si. ,,Chováš se divně. Napřed mám pocit, že by jsi mě vykopnul pryč a pak děláš jako by se nic nedělo a chováš se jako milující přítel. Nechápu tě. Nevím co se děje, ale mám strach"

Sklesla na mě hleděl a v jeho obličeji se střídali nejrůznější výrazy.

,,Miluji Tě Naomi."

Tohle řekl a odešel. Prostě jen tak odešel! S pootevřenou pusou jsem tam seděla a zírala na místo, kde ještě před chvílí seděl.

Něco takového řekne s tak chladnou tváří a pak se prostě sebere a odejde.

Kdo je tenhle člověk?

Nepoznávám ho.

Okey lidi:D Po dlouhé době zase kapitola. Možná se tam nic moc neděje a je to takové divné, prostě, nehýbe se to moc dopředu, ale no..chce to čas :D