I Would Die For You ✔

KAPITOLA 3

NAOMI

Nedokázala jsem si život bez Christiana představit. Prostě to nešlo. Všude kam jsem se podívala jsem viděla jeho tvář a myslela jsem, že s toho zešílím. 

V takovýchto chvílích, bych měla ležet zničeně v posteli, brečet a vypotřebovat hromadu papírových kapesníčků, sledovat romantické filmy a cpát se čokoládou. 

Ale já místo toho bloumala po domě jako tělo bez duše, na nechápavé pohledy rodičů, jsem odpovídala vražedným pohledem. Téměř jsem nemluvila ani nejdela. 

Lily mi chtěla nějak pomoct. Navrhla mi nákupy, kino nebo cukrárnu, ale já na všechno odmítavě zavrtěla hlavou. Nákupy by mi připomínaly dárky pro Christiana nebo to co on kupoval mě, naše společné válečné nákupy, kino by mi připomínalo romnatické chvilky v zadních řadách, kde jsme se místo filmu věnovali spíše sami sobě a cukrárna by mi připoměla nezapomenutelný společný Valentýn. 

Ne, to prostě nejde.

U sebe v pokoji jsem si prohlížela společné fotografie a v DVD přehrávači si pouštěla do zblbnutí videa, na kterých jsme mi dva. 

Opravdu mě ten rozchod vzal a nejsem si jistá, zda to zvládnu. 

Někdy po obědě, jsem se mu rozhodla zavolat. Aspoň na chvíli uslyším, zas jeho hlas. První dva pokusy se mu dovolat, končili hlasovou schránkou. Co má tak důležitého? Je z kamarády? Nikdy jsem se nima nepoznala..Nebo je s rodiči? Nedejbože s nějakou jinou holkou? Ta myšlenka mě skrz naskrz prostřílela.

,,Do třetice všeho dobrého" řekla jsme si, nadechla se a znovu vytočila jeho číslo.

Vzal to.

,,Prosím?" uslyšela jsem jeho hlas. Byl středem mého vesmíru. Zastavil se čas a já vnímala pořád dokola, jen jeho dokonale vyřčené "prosím"

,,Halo?" opakoval do sluchátka. Uvědomila jsem si, že bych měla něco říct, nebo to položí. A to jsem nechtěla.

,,Christiane, to jsem já" řekla jsem naprosto zničeným hlasem. Musel poznat jak mi je. Chvíli mlčel, pak vzdychl.

,,Naomi?"

,,Ano, ta kterou jsi poslal do háje a ona ani neví proč!" vůbec jsem netušila kde se to odhodlání a pevný hlas ve mě vzalo.

,,Naomi..."řekl a hlas nechal vyznít do ztracena.

,,Chci vědět, proč. Mám na to právo!" opakovala jsem. 

,,Proč..." hlas se mi třásl. Nesmím brečet. Ne teď. 

Poznal to. Vdycky to poznal.

,,Nebreč. Prosím" zamumlal.

,,Tak mi řekni, PROČ?!" vzlykla jsem. Nejde to udržet. 

,,Nami..." řekl zničeně.

,,Prosím, řekni mi proč jsi to ukončil" naléhala jsem.

,,Já..Prostě..Nešlo to dál. To už jsem ti říkal.." byl v koncích, to jsem zas poznala já.

,,Co jsem udělala špatně?" zeptala jsem se.

,,Ty? Nic! Jsi bezchybná, Naomi. To já..beze mě ti bude líp" řekl sebejistě.

,,Líp?  Líp! Není mi líp! To rozhodně ne! Zlomil jsi mi srdce! Prostě jsi mě zabil! Tohle bylo to nejhorší co jsi mohl udělat" vyjela jsem na něj. Sjela jsem na zem a klečela mezi rozházenýma fotkama. 

,,Naomi přestaň! Ani nevíš jak je mě! Ale my dva nemůžeme být spolu!" řekl nebezpečně hnusně.

,,Christiane..Já to nezvládnu" zašeptala jsem.

,,Co nezvládneš?"

,,Žít bez tebe, jako by se nic nestalo... Nedokážu to..Nejde to."

,,Půjde to. A ty to zvládneš. Jsi silná a tohle po chvíli odezní"

,,Takhle to bereš? Bereš lásku jako něco, co tě pohltí a pak prostě odezní? A jdeme dál? To nemyslíš vážně.." řekla jsem vyčítavě.

,,Tak jsem to nemyslel. Ale je zbytečné se tím zabívat, Naomi. Prostě na mě zapomeň. Dělej, že jsme se nikdy nepotkali. Nikdy se neseznámili a nemluvili spolu. Nikdy jsm se do sebe nezamilovali. Nikdy jsme spolu nebyli. Nikdy nebylo žádné,  NAOMI + CHRISTIAN"  pronesl to tak suše a klidně.

Brečela jsem.

,,Jak to můžeš takhle říkat? Nic jsem pro tebe neznamenala? Ty jsi byl a pořád jsi, můj život. Můj svět!"

,,Nami! Nech toho. Tyhle řeči... Miloval jsem tě. Byla jsi mé všechno. Ale časy se mnění. Prostě je konec, tak to pochop a smiř se tím. Měj se hezky.Pa"

Zavěsil.

On zavěsil!

Vždycky mi bylo líto těch kolek, kterým se rozpadl vztah. Nikdy mě nenapadalo, že jednou budu jednou z nich. Jak se zdá, časy se opravdu mnění.

Ležela jsem mezi foktamy na zemi a dávila se zoufalými vzlyky.

Tohle nezvládnu.

ANDREW

Christian telefonoval. Zaslehchl jsem poslední část z jeho rozhovoru. 

,,Miloval jsem tě. Byla jsi mé všechno. Ale časy se mění. Prostě je konec, tak to pochop a smiř se s tím. Měj se hezky. Pa"

Pak zavěsil a jakou dobu tam seděl zavřený. Bylo mi jasné, že mluvil s tou holkou a je z toho zničený. Nenalhává si jen něco? 

,,CC?" zaklepal jsem na dveře. Nic neřekl a tak jsem prostě vztoupil dovnitř.

,,Co chceš" zavrčel.

,,Chci ti pomoc, brácho" položil jsem mu ruku na rameno.

,,Mě nejde pomoci" odmítl to.

,,Ty ji pořád moc miluješ. Tak proč?"

,,Jo, miluji ale to za chvíli přejde. Prostě je mezi mnou a jí konec. Tečka. Zbytečné to řešit" vzdychl a prohrábl si vlasy.

,,Nevypadáš na to,že by si s ní skončil" poznamenal jsem.

,,Protože jsem v háji. Ona to nechápe a ta skutečnost, že je beze mě v prdeli mě prostě deptá" zvolal.

,,Nechceš tomu dát ještě šanci?" zeptal jsem se ho.

,,Ne" zavrtěl odmítavě hlavou.

,,Dobře.." řekl jsem váhavě.

,,Jak chceš" odešel jsem pryč a nechal ho o samotě.

CC-ho je těžké chápat. Ale já ho chápal. Trochu..

Je to složitý člověk a proto ho dobře znají jen ti nejližší přátelé.Jako jsme my ze skupiny. Jsme jeho druhá rodina.

Lehl jsem si na gauč a přemýšlel. Najdu si já někdy holku? Pokud ano, nedopustím aby trpěla, tak jako ta, kterou CC opustil...

_______________________________________________________________

Pokud to někdo čte, budu ráda za Vote a Komentáře :))

Omlouvám se za chyby. 

Doufám, že se líbí. 

Zatím:))