I Would Die For You ✔

KAPITOLA 11

Probudila mne vůně palačinek. Omámeně jsem otevřela oči a rozhlédla se kolem. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde že to vůbec jsem.

,,Dobré ráno" zaslechla jsem Andyho hlas a v zápětí vešel do obýváku s táckem, na kterém nesl horký hrnek čaje a lahodné palačinky. 

,,Dobré..." hypnotizovala jsem talíř s palačinkamy. 

,,Jak jsi se vyspala? Už je líp?" zajímal se upřímně a přisunul na kraj stolku směrem ke mě, hrnek s čajem.

,,Dobře, jo a o hodně. Děkuji za tu péči" uculila jsem se a posadila se.

Páni, musím vypadat příšerně.

,,Promiň, že jsem tě tu tak otravovala..Měla jsem jít domů" řekla jsem a natáhla se pro jednu palačinku.

,,Prosímtě co to povídáš? Jsem rád, že jsi tu zůstala..." Andy si zatahal za konec černých vlasů, co mu po pravé straně viseli podél tváře a následně se podrbal na té pravé straně, kde měl vlasy vyholené.

,,No jo..Ale i tak" ošívala jsem se nejistě. 

Andy mi věnoval pohled, který jasně říkal , přestaň a mlč, stejně si budu mlít po svém'.

Vzala jsem svůj mobil a podívala se, zda mi nepřišla zpráva. Přišla. Ještě včera. Psala Lily, že se o všechno postará a ať nepospíchám domů. 

Noo..Jasně. Mrcha jedna.

 Po snídani jsem i přes Andyho protesty, umyla nádobí a následně se vydala pro svoje věci.

,,Andy?.." upoutala jsem jeho pozornost.

,,Ano?" pozvedl hlavu a podíval se na mě. 

,,Já..Já už musím jít. Rodiče budou zase vyšilovat" řekla jsem.

,,No...Dobře. Hodím tě domů" zvedl se a popadl svou koženou bundu, klíčky a papíry od auta..

                                                                      ***

S Andym jsem se vídala i nadále několik dalších dnů. Lily si mě jako obvykle dobírala a pokaždém vrácení domů, mě zpovídala a chtěla vědět jak to mezi mnou a Andym je. 

,,Jsme jen přátelé" odpovídala jsem stále dokola a Lily jen odmítavě kroutila hlavou.

,,To není možné. Andy je vážně kus, jak s ním můžeš být jen kámoška?" nechápala.

,,Nejsem jako ty, Lily. Ty si schopná si začít s klukem, kterého znáš třeba sotva i jenom dva dny" nechtěla jsem jí urazit, nebo tak něco, ale koneckonců to byla pravda.

,,No fajn.. Už tě nechám" prokroutila sestra očima a konečně mi dala pokoj.

                                                                    ***

Uběhlo opět pár dní a znovu se stalo, že jsme nějakým záhadným způsobem spala u Andyho.

No, ono to zas tak záhadné nebylo. Rodiče odjeli neznámo kam, Lily nocovala u kamarádky a když Andy zjistil, že bych přes noc byla doma úplně sama, galantně mi navrhl, že bych mohla přes noc zůstat u něj. Prý abych se nebála. Pff...

Je to fakt super kamarád.

Pouštěli jsme si nějakou starší muziku, hráli karty a u toho popíjeli čaj.

,,Není ti horko?" zeptala jsem se ho, když můj pohled padl dlouhé rukávy Andyho černé mikiny.

,,Umm, ne" pousmál se a stáhl si je ještě níž, téměř až přes prsty.

Rozhodla jsem se to neřešit, já sama jsem tam sice byla jen v tílku, ale když mu je dobře tak budiž. Andy má vážně smůlu. Hráli jsme už asi páté kolo karet Prší a on ještě ani jednou nevyhrál.

,,Smůla ve hře, štěstí v lásce" ušklíbl se tomu a mě se mírně zachvělo tělo. Asi fakt mám smůlu v lásce, to s Christianem to jenom potvrzuje. Ale...Na co to zase myslím?!

,,I když... Ani to se zatím neplnní" zamumlal Andy zamyšleně.

,,Neboj. Brzo s někým jistě budeš" usmála jsem se povzbudivě.

Pustili jsme si nějaký film a poté šli spát. 

Když jsme se ráno vzbudila, Andy telefonoval. 

,,Ale Ashley, teď to fakt nejde" slyšela jsem ho říkat.

,,Protože teď nemůžu" opakoval.

,,Ashley! Ale.."

,,No fajn, do půl hodiny" zavrčel a típl to.

Přišel do obýváku a když mě viděl omluvně se usmál.

,,Dobré ráno, kdo to byl? Děje se něco?" prohrábla jsem si vlasy a opřela se o polštáře. Přitáhla jsem si deku a vyčkávavě hlěděla na Andyho.

,,To byl Ash a trval na to, že musím do studia." zašklebil se.

,,Aha.."

,,Říkal jsem mu, že teď nemůžu, ale on, že pokud mám něco rozdělaného, nebo nějakou návštěvu tak ať to vezmu s sebou a přijedu" promnul si čelo.

,,Jo.. takže" nedokončila jsem větu.

,,Takže tam pojedeš s semnou. Nevadí ne? Aspoň poznáš kluky" ušklíbl se.

,,Jasně, že ne. Pojedu ráda" usmála jsem se.

To však nejspíš byla velká chyba.