On a ona?

/11/

Bylo ráno. V noci se mi zdálo to samé + se mi odehrával jak bude probíhat dnešek s Justinem. Ach jo. No... prostě ho budu ignorovat. Nepromluvím s ním ani slovo. Nesmím. Nemůžu. Zničilo by mě to. Akorát by mě to přimělo se znovu rozbrečet. Bylo 7 hod. ráno. Musela jsem vstát ať chtě nebo nechtě prostě musela. Šla jsem do kuchyně nasnídat se. Po snídani jsem si vyčistila zuby, oblékla jsem se, popadla batoh a vyrazila do školy. Justin stál před školou. Na někoho čekal. když mě spatřil, šel směrem ke mně. Ale já jsem ho jen obešla a pokračovala v cestě. Vstoupila jsem do školy a šla směrem ke skříňkám. Dala jsem si tam bundu a boty. Nazula bačkory a šla do třídy. Sedla jsem si do mojí lavice a nachystala se. Když jsem se nachystala, dala jsem si sluchátka do uší a poslouchala písničky. Ještě 10 min. než bude hodina. Super. Po opravdu 10 min. zazvonilo. Zavrčela jsem a nechtěně vyndala sluchátka s uší. Mobil se sluchátky jsem strčila do batohu a čekala až přijde učitel. Justin již seděl vedle mě a celou dobu mě pozoroval avšak já jeho ne. Dívala jsem se sebevědomě před sebe a dělala jako že tam není. Dařilo se mě to, dokud na mě nepromluvi:

„ Omlouvám se. " zašeptal mi do ucha skleslým hlasem. V tu chvíli přišel do třídy učitel a když viděl že Justin sedí a něco mi šeptá zařval:

„ Pane TOmlinsone ! Vy si asi neuvědomujete, že už začala hodina ?! Povídat si s Bethany si můžete klidně o přestávce, ale ne v mé hodině ! " prskl jeho směrem. On jen kývl a vstal. Když jsme se pozdravili, začal učitel zapisovat do třídnice a pak začal opakovat minulou látku. Nevnímala jsem co učitel říká i když to možná tak vypadalo a to byl účel. Vnímala jsem jen Justinovu blízkost. Nechtěla jsem ji vnímat, ale jinak to nešlo. Bylo to těžké, sedět vedle něj. Být od něj asi pár centimetrů. Prostě musím říct třídnímu učiteli, že se chci přesadit. Nevím proč jsem to neudělala už dávno. Asi proto, že jsem se bála. Bohužel dneska jsme neměli třídnickou hodinu, ale máme ji už zítra. Když konečně skončil tento den utrpení, šli jsme na oběd a pak domů. Šla jsem směrem k svému domu a slyšela jsem za sebou kroky. Jako kdyby mě někdo sledoval. otočila jsem se. Byl tam Justin Nechtěla jsem s ním mluvit a tak proto jsem utíkala. Utíkala a utíkala až jsem byla u našeho domu. Odemkla jsem dveře, zula si boty a pověsila bundu na věšák a běžela do pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře, aktovku hodila kamsi a podveřích sjela až na zem. Spouštěli se mi slzy. Ještě jsem pro jistotu zamkla a slzám konečně nechala volný průběh...

Další části už budou takovéto smutné. Bohužel ale to je účel. ;) Snad se vám tato kapitolka i přesto líbí. :) A začala jsem psát nový příběh ( ano už zase :D ) "For me you are everything" tak budu ráda když se juknete. Byla bych moc ráda kdyby vás neodradilo to že je to podle skutečných událostí. A napište prosím názory, rady a jestli to mám smazat nebo mám pokračovat. ;) Jinak moc děkuju za pořadí v žebříčku s tímto příběhem !! On a ona ? #30 in Romance !!! :) :33