On a ona?

/9/

Když už mě vážně bolelo v krku z toho jak jsem dlouho křičela, tak jsem se chystala odejít jenže on mě zastavil. Vysmekla jsem se mu a běžela domů. Teď jsem si vážně chtěla dát horkou sprchu a jít spát. Dneska je sobota. Ještě že je víkend. Hned po plese bych jít do školy vážně nemohla. Už kvůli Justinovi. Když už jsem konečně byla u dveří, začala jsem hledat po kapsách klíče. Když jsem je konečně našla, odemkla jsem, zula si boty a šla do pokoje. Svlékla si šaty a dala je na sušák aby uschly když jsou mokré. ( nevím kam se dávají šaty, když jsou mokré od deště ale podle mě na sušák :D ) Pak jsem šla do pokoje pro pyžamo a vrtáila se do koupelny. Svlékla jsem všechno co jsem měla na sobě ještě a vlezla do sprchy. Po té jsem se převlékla do pyžama a šla spát. Pořád se mi opakovalo to co se stalo na tom plese.

Mířila jsem rovnou k velké diskokouli, kde jsme měli s Louisem sraz. Přesně uprostřed parketu jsem čekala. Podívala jsem se v rychlosti na hodiny. 21:30. Najednou se za mnou ozval hlas:

„ Ahoj. Jsi Nadja ? "

Ten hlas mi byl povědomý. Otočila jsem se a spatřila to co jsem nikdy spatřit nechtěla. Spíš spatřila někoho koho jsem spatřit nechtěla. Hlasitě jsem polkla a následně kývla.

„ T-ty jsi Lo-uis ? " koktala jsem.

„ A-ano. "

„ Prosím že je to jen sen ? " řekla jsem spíše sama pro sebe a do očí se mi hnaly slzy.

Slzy mi začali téct po tváři. Ani jsem se nemohla nadechnout. On vypadal dost překvapeně když viděl mé slzy, ale to jsem neřešila. Otočila jsem se a utíkala jsem. Utíkala jsem směrem k zahradě, která tu kolem byla a sedla si na lavičku. Nechala jsem slzám volný průběh. Hlavu jsem si dala do dlaní a brečela. Mé vzlyky nebyly moc slyšet, protože tu byla slyšet hudba. Naštěstí neví kdo jsem, protože jsem měla masku. Kdyby mě viděl, to by se asi nervově zhroutil. Ještě víc než já. Slyšela jsem jak sem někdo jde. Zvedla jsem hlavu. Byl to on. Justin TOmlinson.  Toho jsem teď nechtěla vidět. Chtěla jsem se zvednout a odejít, ale on mě chytl za zápěstí a přitáhl si mě k sobě.

„ Nech mě... " zašeptala jsem, „ještě že nevíš kdo jsem. "

„ Nenechám tě. " zašeptal na oplátku on, „chci se to dozvědět a taky že dozvím."

„ Počkej. " zašeptala jsem a chytla ho za ruce, které chtěly sundat mou masku.

„ Budeš zklamaný. Nejsem taková jakou jsi si mě vysnil a moc dobře víš kdo jsem... "

„ Nebudu zklamaný přísahám. "

A začal mi opatrně sundávat masku.

„ Budeš... " zašeptala jsem a viděla jeho překvapený výraz. Opět mi začali stékat slzy po tvářích. Rychle jsem si sedla na lavičku a brečela jako nikdy před tím. Věděla jsem to. Věděla jsem že bude zklamaný, protože čekal někoho úplně jiného. Někoho lepšího a ne takovu nicku jako jsem já.

„ Věděla jsem to. Věděla jsem že budeš zklamaný. Čekal jsi někoho jiného, někoho lepšího a ne takovou nicku jako jsem já. " řekla jsem chraplavým hlasem. Právě teď jsem řekla svoje myšlenky. Nečekala jsem že něco řekne. Čekala jsem že odejde. Ale ono se tak nestalo. Narozdíl od něho jsem to udělala já. Zvedla jsem se a odešla.

Probudila jsem se uprostřed noci. Ubrečené oči však to znáte. Nikdy mě nic nebolelo víc, než zjistit že člověk komu věříte je ten koho nenávidíte. Má nenávist už není tak velká jako bývala, ale přesto pořád cítím trochu nenávist k Justinovi. Co teď bude ? Mám si s ním pořád psát ? Ne. Nemůžu. Nedokázala bych to. Brečela bych. Budu brečet i tak. Prostě nemohu. Celou noc jsem měla myšlenky, tam kde jsem je mít nechtěla. Chtěla jsem usnout, ale prostě to nešlo. Nemohla jsem spát. Nemohla jsem zavřít oči a být v říši snů, protože jsem věděla že se mi bude zdát to samé. Jsem unavená. Je mi jedno, že se mi o tom bude zdát, prostě musím se vyspat. Usnula jsem. Měla jsem pravdu zdálo se mi o tom. Ale pak pak už byli hezčí sny. Ráno jsem se probudila v 10 hod. ráno. Protáhla jsem se a zívla. Šla jsem dolů do kuchyně a k snídani si namazala rohlík s nuttelou. Když jsem dojedla a dopila ovocný čaj, šla jsem si vyčistit zuby a převléct do domácího. Pak jsem se šla učit asi tak hodinu. Po té hodině jsem šla na comp. Najednou mi tak naskočil mail, kde mám přezdívku Nadja. Bylo tam několik zpráv. Asi 10. Nepodívala jsem se na ně. Šla jsem na fb. Prostě kamkoliv, ale hlavně ne na ten mail. Bohužel má zvědavost mě dostihla. Musela jsem se podívat. A překvapilo mě, co mi napsal...

Teď přidávám celkem často. Jste rádi ? :) Užijte si tuto kapitolku. :) A jinak přeji vám hezký večer. :)