On a ona?

/20/

Ležela jsem na posteli a koukala na strop. Nebylo na něm nic zajímavého, možná jen tak leda čistě bílá zeď. Otevřeným oknem přiletěla moucha a usadila se na stropě. Pak se rozletěla a létala po pokoji, až pak odletěla. Kéž bych i já mohla létat, kam by se mi zachtělo. Moucha to má tak jednoduché. My lidé bohužel ne. Proč ? Nejspíš už ani v mých očíchnezbyla žádná slza. Vybrečela jsem toho tolik. Cítím, jako kdyby mé oči byly naprosto suché. Že v nich není nic. Žádná zmínka. Žádná slza. Nic. Je to smutné. Ano. Rozhodla jsem se udělat jedno velké rozhodnutí. Které změní můj život. Zvedla jsem se, vzala si papír, tužku a začala psát dopis Amy a mámě:

Amy a mami,

chci vám říct, že já už takhle nemůžu. Nemůžu chodit po téhle planetě, aniž bych nevybrečela jedinou slzu. Nemůžu už takhle žít. Je to pro mě hrozně bolestivé. A nejspíš pro vás bude bolestivé bude i to, co chci udělat. Chci odejít. Z tohoto světa. Mami mám tě ráda. Děkuju, že jsi mě vždy podporovala. Jsi ta nejlepší máma na světě. Amy děkuju, že jsi mě podporovala spolu s mámou a že jsem vám oběma mohla věřit. Znáš mě jako otevřenou knihu a já tebe. Proto tě mám taky moc ráda. Vás obě.

Navždy sbohem.

Vaše Beth.

Dala jsem papír do obálky a na obálku napsala pro Amy a mámu. Položila jsem obálku na stůl v obýváku a vyšla jsem z domu. Zamkla jsem a šla směrem k vodopádu. Už jsem tam jednou byla. Ano. Po plese, když jsem se tam šla vykřičet. Je tam vodopád. O tom jsem se asi zapomněla zmínit. Došla jsem tam a podívala se dolů. Byla tam voda a jistě velká hloubka. Byla to pěkně velká výška. Jeden pád dolů a hotovo. Konec. Prostě jsme mrtví. Tam dole nás čeká něco nového. Něco co ještě neznám a já bych to právě chtěla poznat. Nový život. Mezi mrtvími. Jaké to je ? To za pár sekund zjistím. Upažila jsem, zavřela oči, naklonila se a... Když už chyběl takový kousek, najednou mě někdo silně chytnul za paži a otočil si mě k sobě.

„Co to sakra děláš Beth ?! " kdo by to jiný byl než Justin že ?

„Jdu cestou k novému životu. A rozhodně lepíšmu než je teď. "

„Proč Beth ? Smrt není řešení. "

„A co když je to řešení ? "

„Proč to děláš Beth ? "

„Protože už nechci každý den brečet. Nechci chodit po téhle planetě. Nikdo mě tu nechce. "

„Já tě tu chci. Semnou brečet už nikdy nebudeš. "

„Cože ? "

„Promiň, že jsem ti to včera neřekl. VOlali mi z nemocnice. Moje máma spadla ze schodů, proto jsem šel pryč. A chci ti říct, že mám odpověď na tvou otázku. Věděl jsem ji už včera, ale nemohl jsem ji říct. Musel jsem jít za mámou. "

„Jaká je tvá odpověď ? "

„Má odpověď je, že tě miluju Beth a vždycky budu. Semnou brečet nikdy nebudeš. Nikdy. To ti přísahám. "

„Já... Já... nevím co říct. "

„Neříkej nic. "

A dlouze mě políbil. Jedna neposlušná slza mi stekla po mé tváři. Přece jen nemám oči suché a bez slz. Ta jediná slza není ze smutku. Je z lásky. Ze štěstí.

Taaakže kooonec !!! :) Snad se vám líbil :) Brzy se těšte na 2. sérii !!!! :) :3