On a ona?

/14/

Další den když jsem vešla do školy, opět na mojí skříňce byla růže. Tentokrát rudá. Rudá jako krev, která mi proudí celým tělem. Rudá znamená miluji tě. On mě miluje ? On Justin Tomlinson cítí nějaké emoce ? City ? A zrovna ke mně ? Ke mně, kterou šikanoval. Kdo by to byl řekl. Já teda ne. Ale vážně ví jak na mě zapůsobit. Růže já zbožňuju a nejvíce rudé. Lhala bych, kdybych řekla že nebyla chyba tu růži včera vyhodit. Právě naopak. Byla to chyba. Te'd tu chybu neudělám. Tu růži si nechám. Šla jsem tedy do třídy s růží v ruce. Došla jsem k lavici a nevnímala Justinův pohled. Růži jsem opatrně položila na lavici a já si zatím nachystala učení. Uchopila jsem růži do rukou a vdechla její vůni. Bohužel už zazvonilo a tak jsem růži schovala do lavice. Snad se jí nic nestane, pomyslela jsem si.

***

„Líbila se ti ta rudá růže ? " zeptal se mě další přestávku.

„ Proč mi ty růže vlastně dáváš ? " nedalo mi to a prostě jsem se musela zeptat.

„ Nejdřív odpověz ty. "

„ Měla by ? "

„ No... že sis ji schovala. "

„ Mám ráda růže, "

„ Dávám ti je proto, aby jsi pochopila co pro mě znamenáš. " Ignorovala jsem tuto větu a nachystala se na další hodinu. Tahle věta mi celý den vrtala hlavou. Pořád jsem zvažovala možnosti. Mám mu odpustit ? NEbo ne ? Shrnula jsem všechny pro a proti. A nejvíc důvodů bylo u proti. Fajn vymýšlím si. Bylo to na stejno. Ale nevím jestli mu chcu odpustit. Potřebuju čas. To říkám vždycky. Opravdu potřebuju si všechno promyslet. A nejspíš dospěju k úvahu, že mu neodpustím.

Je to krátké, ale snad se vám aspoň trochu část líbila. Budu přidávat k tomuto příběhu častěji, protože ho chci ukončit a začít 2. sérii. :)