On a ona?

/16/

Šli jsme mlčky vedle sebe. Nikdo nic neříkal, až když jsme uviděli lavičku, tak jsme k ní zamířili. Sedli jsme si a čekali, až promluví ten druhý. Když nic neříkal, začala jsem já:

„ O čem si semnou chtěl mluvit ? "

„ Moc dobře to víš. "

„ Vím. Ale chci to slyšet od tebe. Chci slyšet tvou verzi příběhu. "

„ Dobře. "

„ Povídej. " povzbudila jsem ho a on kývl.

„ Takže... je to takhle. Proč jsem tě šikanoval, to už víš. Bylo to kvůli Nadje. A.. nevím co mám říct. Snad asi jen to, že... " podrbal se na zátylku.

„ Že ? "

„ Jsem se do tebe zamiloval... " já jsem vytvarovala pusu ve tvaru o. Překvapil mě. A to jako dost hodně. Ale on asi ještě neskončil.

„ A taky ti chci říct, že se ti za vše moc omlouvám. Za ty rány. Ale hlavně za slzy, které si vybrečela. Viděl jsem tě. Viděl jsem jak každý večer brečíš. Takhle jsem rozhodně nechtěl, aby to dopadlo. "

Nevěděla jsem co mám říct. Byla jsem docela mimo. Teď jsem udělala něco, co bych do sebe nikdy neřekla a ni bych nepomyslela na to, že to udělám. Objala jsem ho. Mačkal mě ve svém medvědím objetí, které mi dodávalo pocit bezpečí. Když jsem se odtáhla, chtěla jsem odejít a rozloušit se s ním, ale on položil svůj ukazováček na mé rty a pomalu se ke přibližoval. Byl ode mě par centimetrů ba i možná milimetrů. Na nic jsem nečekala. Rychle jsem přitiskla své rty na ty jeho. On mě objal okolo boků a... Prostě jsme se líbali. Po chvíli jsem se od něj odtrhla, rozloučila se a šla domů. Co se to semnou děje ? Jsem jako smyslů zbavená. Myslím si, že za to může on.

Moc se omlouvám, že jsem vůbec nepřidávala. :( Neměla jsem čas a ani náladu. :( Snad se vám kapitolka bude líbit. :) A začala jsem psát nový příběh "My broken hearts" tak potají doufám, že se na něj alespoň někdo mrkne. :D Budu moc ráda. :)