Something I didn't want

2. kapitola

Bohužel nesedím sama moc dlouho, po chvíli ke mně přijde nějaká černovlasá holka. „Ahoj, můžu si k tobě sednout?“ zeptá se nejistě. Vzhledem k tomu, že celý zbytek jídelny je plný, tak asi nemám na výběr. „Jo klidně“ řeknu a posunu svůj tác na stranu. „Jmenuju se Angela“ představí se, když se posadí. „Alexis“ řeknu a dál uždibuji jídlo ze svého talíře. „Hele, jak si udělala, že se s tebou Nicole tak bavila, nikdy se nebaví s novými“ řekne a nabere si sousto na vidličku, které potom dá do pusy. „Dlouhý příběh“ odpovím. Očividně pochopila, že se s ní nechci bavit, protože po téhle otázce už nepromluvila.

„Víš kdo jsem?“ zeptám se, protože to ticho už nemůžu snést. „No, ta nová holka, co se přistěhovala z Minnesoty“ odpoví na mou otázku. „Missouri“ opravím ji. „Promiň“ pípne. Já se na ní usměji. „Musím jít, tak někdy potom?“ zeptá se a já na její otázku jen přikývnu. „Ahoj“ rozloučí me se. Já už tam také nesedím dlouho, zvednu se a jdu odnést tác už tedy bez jídla do stojanů. Pak se rozejdu směrem ven z jídelny na další hodinu. Máme hudebku, super. Nesnáším hudebku! Sice zpívat umím, ale snažím se moc neprojevovat. Jsem ráda ta šedá myška. Ale to se mi už asi nesplní, když je můj bratr popová hvězda.

Když dojdu do třídy, není tam moc lidí. Dojdu k nějaké lavici a posadím se, vytáhnu svůj telefon a hned mi naskočí několik žádostí o přátelství. Nicole Nikky Light- odmítnout. James Walt-odmítnout, vůbec netuším, kdo to je. Projíždím je dál, až narazím na Angie, té to okamžitě přijmu. Zdá se mi, že je jako jediná z téhle školy normální a nebaví se semnou jenom kvůli Jaydenovi.

Hodina hudební výchovy uteče poměrně rychle a já už si balím věci, abych mohla jít domů. Na chodbě potkám zase několik holek, které se semnou snaží navázat kontakt, ale já je úspěšně ignoruji. Když se konečně dostanu pryč z té budovy, hledám mámino auto, které mě má odvézt domů.

Parkuju za rohem přijde mi zpráva. Dojdu tedy za roh a tam už vidím naše auto. Nasednu do něj, a jedeme domů.

„Tak co, jaký byl první den ve škole?“ prolomí ticho máma. „Každý mě tady zná“ odpovím znechuceně. Máma si povzdechne. „S tím nic neuděláme, zlatíčko“ „Já vím“ Zbytek cesty, která celkově trvá asi deset minut koukám do mobilu.