Something I didn't want

9. kapitola

Nečekám ani dvě minuty, když vidím kluka podobajícímu se tomu ze včera. Vyndám si sluchátka z uší a čekám, až ke mně přijde.

„Ahoj," pozdravím ho.

„Ahoj," oplatím mi pozdrav. Chvíli a sebe jen tak koukáme, než nám dojde, že na zastávce nejsme sami. „Nechceš jít někam..." odmlčí se, a rozhlédne se, „jinam?" dodá na konec.

„Jo, jasně," odpovím nemotorně. „Třeba na zmrzku?" navrhnu.

„Jo, myslím, že zmrzka by byla fajn," usměje se na mě. Bože, má tak hezký úsměv! Povídáme si hlavně o sobě, kolik nám je, kde bydlíme, takový ty základní věci. Když dojdeme kde stánku se zmrzlinou, vytáhnu z kabelky peněženku.

„Dobrý den, jednu vanilkou zmrzlinu," poprosím.

„Pro mě čokoládovou," usměje se na prodavačku. Oba zaplatíme a jdeme si sednout do trávy. „Sluší ti to," zhodnotí můj vzhled. Určitě jsem červená až za ušima!

„Když myslíš," řeknu a snažím se nedat najevo své rozrušení. „Kdy si se vlastně přistěhoval?" zeptám se.

„Minulý týden," odpoví. „Z Washingtonu," dodá. Já jenom přikývnu, nevím totiž, co jiného bych mu měla odpovědět. Přemýšlím, co bych mu řekla, nebo na co bych se zeptala, ale nic mě nenapadá. Z mého přemýšlení mě opět vyruší zvuk telefonu. „Ahoj Alex, až se vrátíš, nebudu doma, jdu do studia. -Matty," stojí ve zprávě. Nad zprávou pokrčím rameny a dál se věnuji Andrewovi.

„Děláš nějakej sport?" zeptá se mě, a já vůbec nechápu, jak se k téhle otázce dostal.

„No, osm let jsem dělala gymnastiku, teď už ale nic," zašklebím se. On se na mě taky usměje. Najednou mu také zapípá telefon, podívá se na něj.

„Promiň, ale musím jít," oznámí mi.

„Nevadí, taky už bych asi měla jít, tak zase někdy?" zeptám se.

„Jasně," přitaká.

Minimálně hodinu už sedím doma na posteli a koukám do chemie, ne prostě, nic. Nic si z toho nepamatuji. „Kašlu na to!" povzdechnu si a s učebnicí hodím o zem. Učebnice se odrazí někam na druhou stranu pokoje, mě je to ovšem jedno. Vztekle s sebou plácnu na postel a vydám ze sebe nějaký pazvuk.

*Sice jsem dnes neměla v plánu přidat novou část, ale chtěla jsem Vám tímto poděkovat za překročení 500 reads! Ano, vím je to strašný klišé... Ale to Vy mě motivujete k psaní, když vidím, že se můj příběh někomu líbí, hned mám větší chuť psát! :) Děkuji!