Something I didn't want

6. kapitola

„Co myslíš?" zeptá se mě Angie pár vteřin po tom, co učitelka opustila místnost. „Huh?!" vydám ze sebe podivný zvuk. „Co si myslíš, o tom testu," zpřesní svoji otázku. „Já, myslím, že to mám v celku dobře," usměji se na ni. „Co ty?" zeptám se, i když po odpovědi nějak zvláštně netíhnu.

„Blbě," řekne a svěsí hlavu dolu, „Úplně jsem na to zapomněla."

„To nevadí," snažím se jí zlepšit náladu. „Příště to bude určitě lepší!" dodám. „Snad jo," řekne a sbalí si věci z lavice. Následně spolu vyjdeme ze třídy a míříme si to na další hodinu.

                Zbytek dne probíhá normálně a nám už zbývá posledních pár minut do konce hodiny. Znuděně koukám z okna a přemýšlím, co budu dělat, až přijdu domů.

„Alex," slyším svoje jméno. Otočím se na Angie a čekám, co z ní vypadne. „Nechceš jít po škole někam ven?" zeptá se. Chvilku váhám, ale nakonec jí odpovím kladně. Přeci jen nemůžu být pořád zavřená v pokoji. Hodina se vleče hrozně pomalu, ale přeci jenom se dočkám zvonku, oznamující konec hodiny. Na nic nečekám, rychle poberu všechny svoje věci a nějak je naházím do tašky. Rychlostí blesku vypadnu ze třídy a jdu ke skříňkám, kde si vezmu boty, které následně obuji.

„Tak co, jdeme?" zeptá se Angie. Upřímně, těším se, že konečně strávím nějaký ten čas venku, s kamarádkou.

„Jasně!" mrknu na ni a během chvilku už spolu odcházíme ze školy. Vlastně ani nevím, kam jdeme, ale po chvíli mi to dojde, když před sebou uvidím budovu s nápisem „Starbucks".

„Super, čteš mi myšlenky!" pochválím její nápad se starbucksem.

„Já vím, jsem prostě skvělá!" řekne s úsměvem od ucha k uchu a prohrábne si svoje dlouhé hnědé vlasy. Dojdeme k pultíku a objednáme si. Já si dám skořicové latté a Angie cappuccino. Poté jdeme, i s horkým kelímkem v ruce, do parku, kde si sedneme na lavičku a bavíme se především o Nicole. Zjistila jsem, že Nicole, je něco jako třídní vůdce.