Something I didn't want

5. kapitola

Ráno mě vzbudí, jako normálně zvuk budíku. Nějakým záhadným způsobem se vyhrabu z postele a dojdu až do koupelny, kde se na sebe podívám do zrcadla. Vypadám příšerně. Tmavé kruhy pod očima, vlasy všude. Povzdechnu si a jdu s tím něco udělat.

Po deseti minutách, moje zrzavé vlasy vypadají, no jak to nazvat. Přijatelně. Ještě na sebe naplácám řasenku, korektor a make-up a jsem hotová. Dojdu do pokoje, kde si vezmu tmavě modré, džínové džíny. Šedivé tílko a na to takovou světlou džínovou vestičku. Popadnu tašku do školy a jdu dolů, do kuchyně.

„Ahojky!" pozdraví mě vesele mamka. „Ahoj," pozdrav jí opětuji a z lednice si vezmu banán. „Jak si se vyspala?" položí mi otázku a dál se věnuje svému mobilu. „V pohodě," odpovím jí. „Musím jít, ahoj" dodám. „Ahoj" řekne. Obuji si boty a vyjdu z domu. Venku je příjemně teplo. Z batohu si vyndám sluchátka a následně dám do uší. Brzy dojdu na zastávku, která je necelých pět minut od domu. Na autobus nečekám dlouho, a po chvíli už v něm sedím a mířím do školy. Celkově trvá cesta asi dvacet minut. Když vylezu z autobusu, stočí se na mě několik pohledů. Na některé se usměji, některé ignoruji.

„Ahoj!" vybafne na mě Angie.

„Ahoj," pozdravím ji. Dále jdeme mlčky, jsem ráda, že jsem ji potkala, protože se na téhle škole ještě moc nevyznám. Projdeme snad půlku školy, než se konečně zastavíme před třídou.

„Nechceš si sednout ke mně?" zeptá se Angie. Chviličku zaváhám, ale pak si uvědomím, že to bude rozhodně lepší, než sedět s Nicole. „Jasně" odpovím jí. Dojdeme tedy ke třetí lavici u dveří, a tam se posadíme. Obě si z tašky vyndáme věci na první hodinu, matiku.

„Máš ráda matiku?" zeptá se mě. „Nevadí mi" odpovím. Matika vždy patřila mezi mé oblíbenější předměty. „Co-" nemohla jsem dokončit větu, protože mi do řeči skočila Nicole.

„Proč sis sedla s touhle krávou?!" Nad její jedovatou poznámkou jsem jen pokroutila očima a vytáhla si z kapsy batohu svůj telefon. „Haló, já s tebou mluvím!" zamává mi rukou před obličejem. Dále ji ignoruji a projíždím příspěvky na facebooku. Potom už slyším jen něco ve stylu: „Krávo" Opět to neřeším a čekám, až se usadí do své lavice. Když se tak stane, otočím se zpět na Angie a hodlám dokončit větu, kterou jsem začala, než jsem byla vyrušena. Marně. Do třídy totiž vejde učitelka se slovy: „Všechno odložit, napíšeme si test, co jsem vám slíbila minulý týden!" Projede třídu očima a následně požádá Beccu, drobnější holku s černými vlasy, aby rozdala papíry.