Something I didn't want

10. kapitola

Nevím, jak dlouho jenom ležím a koukám do stropu, ale už mě to začíná nudit. Vstanu a dojdu si dolů dát něco k jídlu, přeci jenom už je půl páté. Seběhnu schody, a dojdu k lednici, kterou následně otevřu. „Sakra!" zanadávám, když zjistím, že je skoro prázdná, a někdo, já, bude muset zase dojít nakoupit. Lednici následně zavřu. Ze šuplíku vytáhnu papír, na který napíšu, že jsem šla něco málo nakoupit. Obuji si svoje černé conversky a vyjdu z domu. Dojdu k nejbližšímu supermarketu a nakoupím všechno, co bychom doma mohli potřebovat. Jogurty, šunku, sýr, máslo a další spoustu věcí. Potom už jenom zaplatím a vydávám se domů.

Doma naházím všechno do ledničky a jeden jogurt si rovnou vytáhnu. Sednu si s ním k televizi a pustím ji. Na naší velké televizi se hned objeví zprávy. Samozřejmě, jsou tam samé blbosti.

Ze skříně si vyndám čisté pyžamo a jdu do sprchy. Tam strávím přibližně dvacet minut. Když vylezu, obléknu si na sebe pyžamo. Bíle kostkované kalhoty a černé tričko s králíčkem. Ano, je mi sice šestnáct, ale pyžama se zvířátky budu nosit nadosmrti! Naposledy se podívám na svůj telefon, abych zjistila kolik je hodin. Za dvě minuty jedenáct. Mobil dám na nabíječku a položím na noční stolek. Zapadnu do postele, a snažím se usnout. Z mého usínání mě však vyruší zpráva: „Ahoj Alex, jeden kamarád zítra pořádá párty, nechceš tam se mnou jít? -Andrew" stojí ve zprávě. Odepíšu mu, že klidně. Tentokrát už ale vypnu zvuk na telefonu a jdu do postele, po chvíli se propadám do říše snů.

„Už jednou jsem ti říkala, že tohle se mi nelíbí!" probudí mě ostrý jekot ze zdola. Podívám se na hodiny, a zjistím, že už je půl desáté. Nespokojeně zamručím. Proč se hádají? Máma s tátou se nikdy moc nehádali, nechápu, co jim přelétlo přes nos.

Seskočím z postele a seběhnu schody dolů.

„Co se děje?" zeptám se, aniž bych se s nimi nejdřív přivítala. Zmateně se podívám na Mattyho, ale ten jen pokrčí rameny na náznak, že nemá tušení. „Mami?" zeptám se.

„Váš otec chce, aby se to dítě jmenovalo Jessica," hodí na tátu naštvaný pohled.

„Jmenovala se tak moje prababička!" obhajuje se táta. „A navíc, je to hezké jméno!" Založí si ruce v bok. Je fakt, že mi jméno Jessica taky nepřijde špatné, ale na druhou stranu, hádat se s mámou, a ještě v tomhle období. To je jako lít benzín do ohně.

„A jak bys to chtěla ty, mami?" nadzvedne Matty obočí a taky si dá ruce v bok.

„Já nevím, třeba Emmu, nebo Victorii, Caroline, Mi-" přeruší ji táta. „Jo, chápu. Prostě všechna jména, kromě toho, co chci já, viď!" zakřičí na ní. Po téhle větě na nic nečekám, a odcházím odtamtud, než si vylijí zlost i na mně.