Zbytek týdne uplyne jako voda a je konečně sobota. Zrovna jsem v kuchyni a dělám si snídani. Rohlík s máslem a šunkou, klasika. Sednu si s tím k televizi a pustím zprávy. Nic zajímavého. Natáhnu se pro telefon a kouknu na něj, dvě žádosti o přátelství. Obě zamítnu. Když tak projíždím facebook, vzpomenu si na Andrewa. Zkusím do vyhledávání napsat Andrew Miles. Vyjede mi asi tisíc uživatelů. Kliknu na prvního a, představte si, bylo mu to docela podobné. Doufajíc, že je to on, mu pošlu žádost o přátelství. Mé zkoumání vyruší mamčin hlas: „Alex si dole?" uslyším.
„Ano!" odpovím na její otázku. Dolů přiběhne Matty, táta a máma. Nechápu co se děje. O víkendech se sejdeme maximálně u oběda a večeře. Nechápavě se kouknu na Mattyho, vypadá, že ví to samý co já. Nic.
„Musím vám něco oznámit," začne a každému z nás věnuje upřímný úsměv. „Já, jsem těhotná!" řekne a my bez váhání všichni vyskočíme na nohy. „Gratuluju!" slyším Mattyho."
„V kolikátým měsíci?" zeptám se.
„Pátý," Pátý? Jakto, že jsem si ničeho nevšimla? Jsem to ale nevšímavec. Nadávám si v duchu.
„To je úžasný mami!" slyším Mattyho radostný hlas.
„Už víme pohlaví?" jsem zvědavostí bez sebe.
„Ano," odpoví táta, a nechá nás chvíli napnutý. „Holčička," Nemůžu uvěřit svým uším, budu mít sestru, já budu mít sestru! Jsem celá radostí bez sebe.
„Jdu to napsat Angie," oznámím jim. Vyběhnu schody nahoru a už zapínám počítač. Do kolonky píšu facebook. Když se nad tím tak zamyslím, jsem na facebooku doopravdy závislá! Ale nevadí. Když se načte, najdu si Angie a už píšu zprávu. Do zprávy jí napíšu: „Ahoj Angie, představ si, budu mít dalšího sourozence!" vidím, že teď není online, takže zprávu pošlu, a na odpověď ani nečekám.
Ovšem nečekám dlouho, a přijde mi zpráva. Ale od někoho, koho bych typovala nejmíň, od Andrewa. „Ahoj," stojí ve zprávě. Na nic nečekám a odepíšu mu. Píšeme si minimálně hodinu, když ho napadne, že bychom se mohli sejít. Domluvíme si tedy čas a místo. Rozloučím se s ním, a jdu se připravit. Vzhledem k tomu, že venku je teplo, si vyndám černé kraťasy a zelené tílko s nápisem: „Never come back" k tomu ještě černé conversky a hotovo. Samozřejmě na sebe ještě napatlám řasenku a vlasy si sepnu do jednoho dlouhého copánku, který mi sahá až do půlky zad. S výsledkem nejsem až tak spokojená. Velké kruhy pod očima a to tílko s kraťasama se k sobě vůbec nehodí. Ale co, na to abych se sebou něco dál dělala, jsem moc líná.
Po chvíli konečně odcházím z domu. Děsně oblečená, vypadající jako mumie, ale co. Pokud se mě nelekl na zastávce, tak už to bude snad v pohodě. Se sluchátky v uších dojdu na zastávku, kde se máme potkat.
ČTEŠ
Something I didn't want
Teen FictionNikdy jsem netoužila po tom, mít dokonalý život. Nikdy jsem netoužila po tom, být bohatá. Vždy jsem byla ta šedá myš, co seděla v poslední lavici a s nikým se nebavila. Nevadilo mi to, ba naopak, vyhovovalo. Můj život byl normální, do té doby, než...