Adventní kalendář [ShikaNaru]

1. Stromek

Za okny se snášely sněhové vločky velké jako dvacetikoruny a dopadaly na zem v takových intervalech, že se okolí postupně ztrácelo pod přibývající bílou vrstvou.

Začátek prosince, pro někoho krásný čas blížících se Vánoc a rodinné atmosféry. Mladý policista v tom však viděl jen únavné odhrabávání sněhu před domem a věčné brodění se v posolené břečce, ze které mu na kožených botech zůstávaly mapy. Korunu tomu všemu přidalo každoroční opakování krizových situací v autoškole, jelikož jakožto policajt musel být neustále ve střehu a nemohl si dovolit, aby zrovna on měl na náledí nehodu, ještě kdyby někoho honil.

Dnešní den mu už od začátku začal nejhůře jak mohl. Sotva mu na počítači naskočila minuta po půlnoci a v pravém dolním rohu se ukázal ten strašný den, a to prvního prosince musel práci ukončit. Na sprchu se vykašlal, jelikož ji odkládal už dobrých pět hodin a věděl, že pokud by si ji dal, tak by ho únava jistojistě přešla. Hodlal si ji tedy dát ráno, aby se cítil jako nový člověk a alespoň nějak zahnal depresi z blížících se svátků.

Přešel několik málo kroků k posteli, sundal veškeré oblečení a jen v boxerkách zalezl pod tmavě zelené bavlněné povlečení. Několikrát se v nich přetočil, aby našel tu správnou polohu, která byla na levém boku... jako každou noc a než se nadál padl do říše snů. Měl jediné štěstí, že patřil mezi dobré spáče, kterým stačilo najít pohodlnou polohu někdy ani to ne a spali jako zabití.

***

Temnou místností se rozlehl zvuk budíku, jenž po několika minutách utichl... než se ozval znovu, opakovalo se to ještě třikrát, než se z peřiny vynořila bledá ruka, která zašmátrala na noční stolek a poslepu vypla otravnou hudbu.

Tmavovlásek ještě chvíli váhal nad tím, jestli má cenu vůbec vstát, ale jelikož věděl, že by pro něj jeho parťák klidně dojel, tak se vyhoupl do sedu a prohrábl si delší vlasy, zarazil se.

'Stoprocentně jsem usínal s gumičkou,' povzdechl si a začal ji v peřinách hledat.

Nesnášel, když se samy od sebe ztrácely, dal je na noční stolek a druhý den tam nebyly. Když bydlel nějakou chvíli se svým kolegou, tak věděl, že mu je tajně schovával, ale teď bydlel sám, takže pro to rozumné vysvětlení nenašel.

Spustil nohy z postele na zem a smiřoval se ze skutečností, že si musí v koupelně otevřít nový balíček, odploužil se do zmíněné místnosti rozsvítil světlo a přivřel nad jeho ostrostí oči.

Přešel po huňatém červeném koberečku, který měl přesně přichystaný tak, aby kopíroval jeho ranní trasu a nebyla mu zima na nohy. U umyvadla si vzal z kelímku kartáček, nanesl svojí oblíbenou pastu s koksem a strčil si ho do pusy. Při čištění se mu několikrát stalo, že když zavřel oči svět se s ním začal lehce nahýbat a jemu tak pěna spadla buď na hruď nebo do umyvadla.

Nesouhlasně zamručel a byl připraven si nadávat za svou vlastní blbost, že zase ponocoval, i když to měl být on, kdo dneska bude jezdit po městě na hlídce. Z ložnice se ozval telefon a on rychlým tempem uháněl, aby ho vzal. Za léta u policie věděl, že ne vždy na stanici byl dostatek lidí, a tak svolávali kolegy z nejbližšího okolí, což byl právě on, který bydlel o ulici vedle.

Nekoukal na číslo volajícího jen si kartáček přendal více ke straně tváře a zvedl hovor.

"Shikamaru?" ozvalo se z druhé strany a jemu div nezaskočila pasta, jak se lekl, odtáhl telefon a podíval se na čas, měl ještě dobrých dvacet minut! Tak proč mu kolega volal?

"Ahno?"zamumlal a otřel si hřbetem ruky pusu, která mu tekla po bradě.

"Ty ještě nejsi na stanici? Dneska jdeme na náměstí musíme nahradit ty dva policisty, kteří měli tu nehodu na ledovce," ozvalo se přísně zhrublým hlasem z telefonu.

"Hh? A do prdele" típl telefon, zaběhl si vypláchnout pusu, navlékl uniformu, do pusy strčil jeden malý balený muffin a už stepoval přede dveřmi, jelikož mu bylo jasně, že ho starší muž vyzvedne.

Zapl zip u bundy a zvedl hlavu, když se na konci ulice se se skřípáním brzd vynořilo bílé auto s bočním nápisem policie.

Jeho ulice nebyla žádná extra třída, prostě několik málo baráku vedle sebe a jeden větší panelák, nepatřila mezi ty nejrušnější, proto byla ideální pro malou ale šikovnou policejní stanici o kousek dál.

"Nečum a sedej," zavolal na něj ze stáhnutého okénka, ze kterého měl ruku venku, byla téměř celá zmrzla a lůžka nehtů měl fialová, ale stále mezi prsty držel cigaretu a tvrdil se jako by ho všudypřítomný chlad vůbec nerozrušoval.

Shikamaru oběhl auto a rychle nasedl do vytopeného vnitřku.

"Mám chuť tě praštit," vydechl starší, "tys snad zapomněl, že dneska hlídáme?" zeptal se.

Věděl, že Shikamaru ač je nadprůměrně inteligentní, tak je i líný a ve většině případech spoléhal na to, že někdo problém vyřeší za něj.

Culíkatý mykl rameny, hlasitě zívl a okamžitě sahal vedle sebe pro kelímek s kafem, byla to jejich tradice už od jeho nástupu, pravidelné espresso s třemi cukry z benzínky, kterou měl černovlasý muž po cestě na stanici.

"Co tam budeme dělat?"

"Hlídat při stavění stromku, jeden postavili a rozsvítil už osmadvacátýho, ale nějací dementi mu uřízli kmen a on spadl, těsně vedle starostovo manželky."

"A to si to nemůžou ohlídat sami?" Povzdechl si a napil se kafe, kdyby věděl že bude v terénu až takhle, tak si měl dát alespoň trojitý, aby to přežil.

"Však to znáš, tady by nebyl nějakej svátek bez toho, aby něco nespadlo! Si už zapomněl, jak při stavění májky vysklily okna v hospodě?"

"No jo," povzdechl si, opřel se loktem okýnko, podepřel si hlavu a sledoval měnící se domečky za oknem.

Sice byl ráno otrávený z toho, že měl celý den jezdit po městě autem, ale teď když si uvědomil, že bude muset stát v mrazu a hlídat byl znechucený.

‚Proč jsem šel dělat policistu' povzdechl si.

Nechápal, proč se před lety rozhodl poslechnout Asumu a místo na pajďák šel na střední policejní a teď studuje poslední rok vysoké dálkové, jenže on hned poté hodlal nastoupit ještě na magistra, ale to zatím bylo ve hvězdách.

„Chápeš, že jsem teď mohl učit matiku?" povzdechl si.

Měl by méně práce, lidi by na něj věčně nenadávali za to, že jedná podle zákona, a dokonce by měl prázdniny!

„To víš že jo, ale tys s tím souhlasil, já tě sem pouze chtěl dostat," zasmál se a dal mu lehký pohlavek.

„Au, do prdele gumička."