ᴠᴇsᴍɪ́ʀ ɪɪ.

ʏᴏᴜ ᴡᴏɴ'ᴛ ɢᴇᴛ ʀɪᴅ ᴏғ ᴍᴇ ᴀɴʏᴍᴏʀᴇ

„Hmm?" Zabručím do jeho hrudi.

„Už mi nesmíš nikdy odejít." Zašeptal.

„Neodejdu." Šeptla jsem nazpátek.

„Stejně tě miluju." Řekl a v tu chvíli jsem se odtrhla od jeho hrudi. Sedla jsem si a pozorovala ho.

„Cože?"

„Že tě miluju." Věnoval mi tu nejsladší pusu na celým světě.

„Taky tě miluju Dominiku." Objala jsem ho pevně jako klíště a nehodlala pustit. Opět jsme si lehli. Tentokrát jsem už vážně usnula.
*
Ráno mě probudili sluneční paprsky. Dominik by si měl pořídit rolety a neroztahovat je.
Chtěla jsem se ještě přitulit k jistému rapperovi, ale nebylo mi tak přáno. Nebyl tam. Hned se mi v hlavě začal ronit scénář, jak mě Nik jenom dostal do postele a už se nikdy neozve...pak mi vlastně docvaklo, že jsem v jeho bytě a jeho oblečení je stále na zemi. Rozhodla jsem se na průzkum jeho bytu. Jen v jeho tričku jsem tedy vstala z postele, prohrábla si vlasy a vyšla z ložnice. Hned mě do nosu trkla vůně vajíček. Tedy v tomto případě, spíše smrad spálených vajíček.
Postupovala jsem do útrob bytu. Došla jsem až do obýváku. Odtud jsem už slyšela nadávky Dominika linoucí se z jiné místnosti. Z kuchyně.

„Dobré ráno." Zasmála jsem se, když jsem uviděla Dominika jen v boxerkách, pokoušejícího se o snídani.

„Jé. Ronnie. Dobré ráno." Přistoupil ke mně a políbil mě.

„Co kuchtíš?" Zasmála jsem se při pohledu na jeho výtvor.

„Éeee...to nic není...to je pro...Hasana. No, on tak má rád."

„A pro mě tam nic nemáš?" Zamrkala jsem.

„Někam zajedeme?" Dal mi pusu na nos, vypnul plotnu a rychle mě tahal z kuchyně pryč. Dotáhnul mě až do ložnice. Začal si ze skříně vyndavat oblečení. Já si své oblečení tedy posbírala ze země. Jakmile jsem se ohnula, ucítila jsem plesknutí na svém zadku. Nijak jsem to raději neřešila. Dooblékla jsem se a už jen čekala na Nika, který vybíral jeden ze svých propracovaných fitů...vyhrála bílá tepláková souprava.

„Můžeme?" Protočila jsem očima.

„Jasně princezno." Věnoval mi polibek do vlasů.
Přesunuli jsme se do předsíně, obuli se a vydali se na cestu černým Mercedesem.
Zanedlouho jsme zastavili u jedné kavárny. Vešli jsme dovnitř. Dominik se vydal hned k pultu. Já pomalu za ním. Fascinovalo mě prostředí kavárny. Bylo tam spousty rostlin a nesmyslných dekorací, které působily útulně.

„Co si dáš?" Zeptal se Dominik s pohledem na miliony dortíků.

„Co si dáš ty?" Přistoupila jsem blíže, abych si vybrala.

„To a nějaký kafe." Prohodil a ukázal na čokoládový dortík.

„Tak já chci to kokosový a kafe."

„Fajn." Usmál se a šel hned ke starší u pokladny. Já se dále kochala úžasnými dekoracemi.

„Můžeme?" Přistoupil Dominik. V rukou držel dvě kávy a taštičku ve které se nejspíše ukrývali dortíky.

„Kolik to stálo? Zaplatím ti to za mě." Vyptávala jsem se hned, když jsme nastoupili zpátky do auta.

„Na tohle se mě už nikdy nezeptáš." Řekl Nik chladně. Trochu mě to zamrzelo. Řekl to až hnusně.
„Baby...nic mi nemusíš platit. To já tě pozval." Usmál se nakonec, když viděl můj zmatený výraz. Položil mi na klín dortíky, kávy položil do držátek a rozjel se.

„Kam jedeme?" Zeptala jsem, zatímco jsem zkoumala dortíky.

„Do studia. Nechal jsem si tam telefon. Nevadí?" 

„Do píči!" Vyjekla jsem, když jsem si uvědomila, že jsem zapomněla na Martina.

„Co je?" Zděsil se Dominik.

„Já zapomněla na Martina!"

„To je tvůj přítel?" Řekl otráveně Nik.

„Tak trochu..."

„No...jsem tě vyprcal tak, žes na něj zapomněla." Zasmál se.

„Dominiku! To není sranda, my měli jít včera večer do restaurace!" Zamračila jsem se.

„Kurvá! A jó! Ježíš! Já zapomněl na Terezu!" Vyjekl tentokrát on.

„To je tvoje holka?" Zasmála jsem se.

„Tak trochu." V tuhle chvíli jsme oba dva vybuchli smíchy.

„Dominik-ku! Hlavně žes mě musel oprcat no." Stále jsem se smála jako pomatená.

„Jó! Já nevim kdo se nechal a udělal mi cucák přes celej krk." Zasmál se tentokrát i Dominik.

„A já jako na krku nemám nic snad!?"

„To je ještě malý prosim tebe. Ti udělám větší příště."

„Ono bude nějaký příště?"

„Ve studiu klidně hned...ale jinak tě budu mít zamčenou v bytě a budu tě tam opečovávat."

„Alespoň, že nebudu ve sklepě."

„To bych ti neudělal."

„No jen aby."

„Teď se mě už nezbavíš puso."