ᴠᴇsᴍɪ́ʀ ɪɪ.

ʙᴀʙʏ

Probudila jsem se a mohlo být kolem šesté hodiny? Břicho mě již nebolelo, avšak mi v něm škrupkalo. To jsem si vysvětlila jako hlad. Takže mé následující kroky vedli do kuchyně. Martin tu už zase nebyl. Z lednice jsem vyndala mléko, sýr a nějakou papriku. Sýr jsem hodila na papriku, mléko vzala do ruky a spokojeně si to štrádovala do obýváku.
Usadila jsem se na pohovku a začala si spokojeně papkat svojí sváču. V tu chvíli mi to došlo...
Hned jsem přestala myslet na jídlo. Začala jsem panikařit.
Vyndala jsem telefon z kapsy a hned napsala Jakubovi, aby mi dovezl těhotenský test. Neměla jsem komu napsat. Alespoň jemu. Začala jsem se uklidňovat, ale internetové články mi moc sebevědomí nedodávaly.
*
Ozve se zvonek. Vystresovaná se zvednu z gauče. Otevřu dveře, které po Jakubovo příchodu zase zavřu.
Beze slov mi podá bílou krabičku s fialovými detaily. Pousměju se a jdu do koupelny. Zavřu dveře. Návod rychle projedu očima. Pak už jen podle postupu udělám samotný test.
Čekám celých deset minut. Ve stresu. Když se konečně odhodlám na test podívat...rozbrečím se.

„Pojď ke mně." Přijde do místnosti Jakub a obejme mě.

„Jakube..." začnu hystericky brečet ještě víc.

„Je to jeho?" Řekne, jakoby mě podezíral, že to není Nikovo.

„S nikým jiným jsem nespala." Zopakuju tón hlasu.

„Promíň. Já to tak nemyslel." Ještě pevněji mě objal.

„P-pojď do obýváku." Fňuknu.
Jakub mi pomůže do obýváku a sednout si.

„Bude to v pohodě, věř mi...Nik děti sice nechce, ale tebe nenechá." Snaží se mě uklidnit Jakub.

„Co když mě vyžene...nebo pošle na potrat?! Já ho nenechám. Zmrda jednoho. Moje mimí mi nikdo nevezme, proto..." začnu vymýšlet nesmysli, takže mě Jakub raději přeruší.

„Dominik to s tebou vychová a ještě ti udělá druhý. Neboj se." Zasměje se a zase mě obejme.

„Děkuju, že jsi tady." Špitnu mu do hrudi.

„Já jsem rád, že jsi mě zavolala..." pousmál se „Jinak, jak to bude s Martinem?" Trochu se zamračil.

„Rozchod." Myknu rameny a pak si uvědomím, že to nebude tak jednoduchý.

„A kdy to chceš říct Dominikovi?" Zarazí se.

„No...co nejdřív..." Zašeptám.

„Řekni mu to zítra. Bude ve studiu se všema. My vám necháme soukromí." Usměje se.

„Já se bojím jeho reakce..." posmutněla jsem.

„Jestli tě nechá, tak ho s Hasanem nakopeme."

„Tak si dejte rozcvičku už teď."

„Veru no ták. Neboj se. On to pochopí." Pohladí mě po zádech.

„Potřebuju objetí, zmrzlinu a kyselý okurky." Řeknu a už se ženu do kuchyně. Vše vyndám. Vezmu 2 lžičky a vrátím se k Jakubovi.
Sednu si vedle, opřu se o něj a dám mu jednu lžičku do ruky. Zmrzlinu i kyselé okurky otevřu.

„Doufám, že já ty okurky jíst nemusím." Pronese znechuceně Jakub.

„Né! Ty mi nech!" Zamračím se.

Jakub se mnou zůstane až do večera. Naší debatu o hudbě a novém společném tracku do budoucna, vyruší příchod Martina. Úplně jsem zapomněla na jeho existenci. Podívám se zděšeně na Jakuba.

„Co teď?" Vykulím oči.

„Klid." Usměje se na něj Jakub.

„Ahoj Ver..." přijde do obýváku Martin „Kdo to je?" Nadzvedne obočí a nasadí arogantní pohled. Dřív se mi to líbilo, ale v posledním půlroce spíše zhnusilo...on celý se mi zhnusil.

„To je Jakub. Můj kamarád." Pousměju se.

„Aha a co jste tu dělali?" Dá ruce v bok.

„Šukali jsme." Uchechtne se Jakub.

„Co!?" Vyjede na něj Martin.

„Ježíš uklidni se!" Vyjede i Kuba. Tohle mi tu scházelo. Jejich hádka. Začali se hádat jak malý děti o tom, kdo tady šuká.

„Nikdo v tomhle bytě nešukal!" přímo zařve Marťa.

„To je právě ten problém Martine." Začnu brečet. Jakub mě hned Pohladí po rameni.

„Jakej máš zas problém?" Protočí očima.

„Však si celej den v práci. Nevěnuješ se mi!" Rozhodím rukama.

„Já vydělávám, abys ty, nemusela chodit do práce a mohla mít co chceš!" Zakřičí.

„Vždyť já to nechci! Já se uživím sama!" Začnu brečet, ale stále se snažím být vážná.

„Tou tvojí hudbou? Hah. Nech mě, abych se zasmál."

„Přestaň...Martine prostě takhle to dál nejde. Už to takhle nechci." Sklopím pohled k zemi.

„Co takhle nechceš?" 

„Náš vztah...musíme to ukončit..." Zašeptám.

„Cože!? Tak já ti dávám všechno a ty si jen tak usmyslíš, že najednou chceš konec!? To máš určitě tady od toho...toho, toho potetovanýho feťáka co!?" Vyjede na mě.

„Tak se uklidni! Kdyby ses jí věnoval a nechodil za děvkama tak teď je to dítě možná tvoje!" Odstrčil ho Jakub dál ode mě.

„Jaký dítě!?"

„Jsem těhotná..." špitnu.

„To si ze mě děláš srandu ne!? Víš co! Vypadni mi z očí!" Zařve.

„Pro věci si přijde jindy." Mrkne na něj Jakub a raději mě z toho bytu odtáhne.
Z tranzu se proberu až v autě, na místě spolujezdce.

„J-Jakube." Rozbrečím se nanovo.

„Hm?" Podívá se na mě Jakub.

„J-já tam nechala zmrzlinu a okurky." Fňukla jsem.

„Neboj se. Doma určitě něco mám. Nebo chceš k Dominikovi?"

„Asi k tobě...k Dominikovi se psychicky bojím jít."

„Dobře. Takže tam přespíš, ráno dáme snídani, film a pak oběd?" Usměje se na mě.

„Jo." Konečně projevím známky radosti.
*
Jaká asi bude Nikova reakce?😏🤔