ᴠᴇsᴍɪ́ʀ ɪɪ.

ᴛʜᴇ ᴛʜɪɴɢ ᴛʜᴀᴛ ᴄʜᴀɴɢᴇᴅ ᴛʜᴀᴛ

Jakoby se svět zastavil. Najednou jsem vnímána pouze a jen jeho. Toho člověka, kterého jsem celým svým srdcem milovala i přes to všechno.

„Jdu na cígo." Řekl bez citů, ale náš oční kontakt za celou tu dobu nepřerušil, až když se musel otočit a odejít. Zavřeli se za ním dveře a teprve tehdy jsem se vrátila do reality.

„Už je pozdě. Budu muset jít. Mějte se kluci." Rozloučila jsem se s kluky.
Snažili se mě ještě přemluvit, abych zůstala, ale nemohla jsem. Takže po dlouhých deseti minutách konečně opustím studio a vydám se ven. Hned před vchodem budovy stojí černé auto o které je opřený Dominik...můj Dominik...nebo není můj?

„Takže jsi se vrátila?" Uchechtl se Nik se sklopeným pohledem k zemi.

„Jo...vrátila." Šeptla jsem a opřela se o jeho auto vedle něj.

„Vypadáš furt stejně...jen...jsi víc sexy." Pokračoval dál.

„Ty jsi taky furt stejnej. Jenom máš víc kérek." Pousmála jsem se pro sebe. Po mých posledních slovech bylo ticho. To trapné ticho, při kterém ani jedna strana neví co říct.

„Proč jsi neodepsala?" Zeptal se z ničeho nic.

„Já!? To ty jsi mi neodpověděl!" Vyjela jsem na něj.

„Já ti psal, že mi chybíš a ty jsi neodepsala! Nic jsi nenapsala! Psal jsem ti asi měsíc v kuse! Na nic si neodpovídala!" Začal po mně skoro až řvát. V očích se mu nashromáždili slzy.

„Já čekala, že mi napíšeš, ale ty jsi nepsal! Dopíči! Ty jsi nenapsal! Ta se mi teď nesnaž tvrdit opak!" Už jsem se dočista rozbrečela.
V tu dobu kdy mi Dominik neodepisoval, jsem se začala bavit s Martinem. Byla jsem s ním šťastná a on se mnou. Chtěl se mnou být. Říkal ať se s Dominikem rozejdu. Nechtěla jsem.
„Dominiku?" Zašeptala jsem. Dala jsem si 1 a 1 dohromady. Jsem agent FBI už od narození...

„Hm?" Zavrčel s cigaretou u pusy.

„Ani jeden z nás za to nemůže..." Špitla jsem.

„Co?" Nechápal Nik.

„Víš...můj přítel..." snažila jsem se mu to objasnit.

„Ty máš přítele?" Přerušil mě.

„Ty snad nemáš holku?" Pokusila jsem se umlčet ho.

„No...tak co s tvým přítelem." Odsekl a potáhl z cigarety, kterou doteď svíral mezi prsty.

„On...já...nevim...prostě...buď mi tvoje zprávy nedošly, posílal jsi je na špatný číslo...nebo mi je Martin mazal. V tu dobu se mnou chtěl být, ale já ho nechtěla, protože jsem měla tebe...pak jsi přestal odepisovat a já začala trávit čas sním...dali jsme se dohromady pět let zpátky." Řeknu se sklopenou hlavou.

„Ten zmrd!" Zařval Dominik. Kdyby mohl cokoliv rozflákat, vsadím se, že už by to bylo na zemi na tisíc kousků.
„Dopíči!" Promnul si obličej dlaněmi. Jen jsem mlčela a pozorovala ho. Uvnitř jsem měla prázdno. Kvůli člověku, kterého miluji, jsem ztratila lásku mého života.
„Ale víš co...víš co já udělám!?" Začal se ke mně přibližovat.
Záporně jsem zakývala hlavou.
„Vezmu si to, co mi patří." Ušklíbl se a udělal to, co změnilo naše životy...a životy ostatních.
*
Tak co si o tom myslíte moji drazí?

Tahle kapitola speciálně pro _smaragd . Sice jsem to neusekla v tom nejlepším...mohla jsem tak dvě věty ještě useknout...příště.

Dále všechno nejlepší k svátku Baracitta !!!
Máš dárek ode mě kudno jedna <3