ᴠᴇsᴍɪ́ʀ ɪɪ.

<3

Pohled Dominika:
„To je takovej čůrák prostě." První co uslyším.

„Já nejsem čůrák." Řeknu s polootevřenýma očima. Vidím všechno rozmazaně. Ale Jakuba rozpoznám na kilometry daleko.

„Jsi! Prostě jak tě napadne se vožrat, rozejít se s tvojí úžasnou holkou a pak usnout!?" Začne na mě pomalu řvát.

„Cože!?" Vystartoval jsem rychle na nohy. Až teprve teď jsem uviděl i Radka sedícího na křesle s pohledem směřovaným obrazovce telefonu.

„No ty kryple. Volala mi Tereza, že si jí nechal jen tak z nudy. Co tě to zas napadlo!?" Tentokrát už opravdu řval. Je to sice můj nejlepší kamarád, ale občas se chová jak máma.

„Já nevim co jse..." chtěl jsem říct, že si nic nepamatuju, ale pak se vrátilo to, kdy Ronnie odešla. Pomalu jsem si sedl na gauč.

„Co ti je?" Zamračil se Jakub.

„Ronnie..." Zavrtěl jsem hlavou.

„Kdo je Ronnie?" Nechápal.

„Veronika. Ona odešla." Protřel jsem si obličej rukama.

„Kam? Počkej!? Co se stalo?" Sedl si vedle mě. Tentokrát i Radek začal dávat pozor.
Řekl jsem jim to všechno. Až na pár detailů, které nejsou podstatné. Od minulosti až po včerejšek. Úplně všechno.

Pohled Veroniky:
Zrovna sedím u jídelního stolu. Kolem sebe miliony papírů a faktur. Martin je v práci a já se rozhodla taky konečně něco udělat.
Z práce mě vyrušilo až bušení na dveře. Obrovské bušení na dveře. Pomalu jsem šla do chodby. Podívala se kukátkem. Čekala jsem dvoumetrového, nabušeného chlapa, který mě přišel znásilnit a následně zabít, ale místo něj tam stál Jakub. Jenom obyčejný Jakub. Otevřu tedy dveře.

„Jak jsi se dostal přes hlavní dveře?" Položím mu hned otázku.

„Na nic se neptej, obuj se a pojď." Řekl bez citů, až mě to mírně vyděsilo.

„Co? Kam?"

„Obuj se a pojď!" Zvýšil hlas. Obula jsem se.
Chytil mě za ruku, zabouchl dveře a táhl mě do auta. Po nastoupení za místo řidiče se rozjel.

„Kam jedeme?"

„Za Dominikem." Odfrkl a dál sledoval jízdu.

„Já za ním nechci! Přihodí v mým životě vždycky akorát problémy. Navíc má Terezu a já Martina." Protestuji.

„Hele. Chceš za  ním, problémy má každej, s Terezou se kvůli tobě rozešel a kdybys milovala Martina tak nelezeš do postele Dominikovi." Umlčel mě.

„Stejně s ním mluvit nebudu!" Odfrkla jsem si.
*
„Jakube nech mě kurva!" Ječím mezitím co mi Jakub vysvlékává tričko.
„Jakubé!" Začnu brečet a přestanu se bránit.

Naneštěstí mi spodní prádlo nesundal. O co mu jde!? Místo toho se rozejde do bytu dál. Nevím čí je to byt. Asi Jakuba? Zastaví až u černých dveří. Odemkne a strčí mě do místnosti. Dveře se zase zabouchnou a následně slyším zvuk zámku. Začnu automaticky brečet.

„Ronnie?" Řekne velmi známý hlas.

„D-Dominiku!" Zvednu pohled ze země. Uvidím Dominika jen v boxerkách sedícího na posteli.
„Tohle byl tvůj nápad!?" Vyjedu na něj.

„Já s tebou ani mluvit nechtěl. Oni mě sem nalákali a teď jsi tady i ty."

„Omlouvám se." Pousměji se.

„V pohodě. To já promiň. Že jsi kvůli takovým gumám tady." Úsměv mi oplatil.

Rozešla jsem se k posteli. Sedla jsem si vedle Nika a přehodila přes nás peřinu, která byla do zeď schoulená v rohu postele.  Položila jsem si hlavu na jeho hruď.

„Jsem ráda, že jsi tu ty." Řekla jsem po chvíli ticha.

„Já jsem rád, že tě mám." Zašeptal mi do ucha.
„Ronnie?"

„Hm?"

„Jakub tě viděl polonahou?"

„Ehm...jo..."

„Já ho zabiju." Zasmál se.