ᴠᴇsᴍɪ́ʀ ɪɪ.

ʜᴀssʟᴇ

Jakmile se za mnou zavřely hlavní dveře bytovky sesunula jsem se zase k zemi. Nevěděla jsem kam mám jít, co dělat, byla ztracená.
Vyskytly se zde tři možnosti:
Jít k rodičům.
Zavolat Nikovi.
Spát někde na lavičce v parku.
Nebyla ještě tma, ale jelikož se brzo stmívalo, nedávala jsem tomu velkou naději.
Popadla jsem tedy telefon a vytočila jeho číslo.

„Domin-niku?"

„Co se děje!?" Ozval se vystrašený hlas z druhé strany telefonu.

„Mů-můžu přijít k to-tobě?" Vykoktávala jsem ze sebe dál. Ne od stresu, či z trémy. Právě naopak. Ze strachu. Bála jsem se. Všeho.

„Ronnie, co se děje?"

„On...on mi řekl, že jsem kurva." Rozbrečela jsem se nanovo.

„Chceš vyzvednout?" Ozvalo se nadšení? On je rád?

„J-jo, prosím." Fňukla jsem.

„Jsi před barákem?" Ujistil se?

„Hm...jo."

„Dobře, otočím to a jsem tam za minutu. Vydrž jo?"

„Jo..." přestala jsem brečet a hovor típla.

Připadám si jako kurva...možná měl Martin pravdu. Co když jsem opravdu kurva?
Alespoň si tu roli kurvy užiji ne?
Dominikovo auto se opravdu za pár minut objevilo přede mnou. Možná jsem měla jít rovnou s ním.
Zvednu se, otevřu dveře, nasednu si na místo spolujezdce.

„Chceš do studia nebo ke mně?" Zeptal se Dominik vlídně.

„K tobě." Šeptla jsem a pokusila se o úsměv.

„Tak ke mně." Uchechtl se.

Auto se rozjelo. Netrvalo dlouho a my zastavili před bytem slavného Dominika Citty. Vystoupili jsme. Dominik mě chytil z neznámých důvodů za ruku. Rozešel se semnou po schodech nahoru. Odemkl. Po našem příchodu zase zamkl a svazek klíčů položil na bílou komodu.

„Pustíme si film? Co myslíš." Navrhl s úsměvem.

Jen jsem s radostí přikývla. Dominik mi donesl deku na gauč. Připravil nějaké chipsy s pitím.

„To mi děláš naschvál." Zděsím se, když najede na nějaký horrorový film.
Nic kromě uchechtnutí se mi nazpět nedostalo.

Film začal v úplně v pohodě. Nějaká rodina se s třemi dcerami na stěhovala do starého domu.
Zlom mého strachu přišel první noc, kdy něco neznámého zabilo nejstarší z dcer.
V tu chvíli končím. Pytlíček chipsů odhodím na druhou stranu gauče a nalepím se na Dominika. Přikryji se od hlavy až k patě dekou a čekám až to skončí.
Né, že bych se bála, ale nesnáším cizí krev. A tady jí bylo hodně.
Z televize se ozývali prazvláštní zvuky. Jediná věc, která mě uklidňovala byla Dominikova ruka, kterou jsem drtila objetím.
Najednou film přestal. Bylo ticho. Vylezla jsem z podpeřiny.

„Nemusíme se na to koukat jestli nechceš." Pohladil mě, se starostlivým úsměvem po tváři.

„A co teda budeme dělat?" Šeptla jsem.

„Jediná věc která mě napadá..." Ušklíbl se.

Začal se ke mně přibližovat rty. Malou vzdálenost mezi nimi jsem přerušila já.
Zase dělám hloupost...