ᴠᴇsᴍɪ́ʀ ɪɪ.

ʀᴇᴀʟɪᴛʏ

Probudil mě až zvuk telefonu. Počkat...já usnula?! Sakra. Tak teď nic nestíhám. Svůj sen o mně a Dominikovi jsem tedy rychle zahodila. Nesmím nad ním takhle přemýšlet, když jsem mu řekla, že bude lepší žít bez sebe. Stále mě to k němu táhne. To ano. Ale nemůžu. Není to správné.

„Ano?" Řekla jsem otráveně do telefonu.

„Ahoj Veru. Hele mohla by jsi přijít do studia?" Ozval se Jakub. S ním jsem zrovna mluvit nepotřebovala.

„Teď nemůžu, promiň snad jin..."

„Prostě přijď, jinak si pro tebe dojdu." Trochu zvýšil hlas a zavěsil.

Prosím ať se neuskuteční můj sen.
V hlavě mi létalo milion myšlenek. Mám nebo nemám? Nemám, ale chci.
Na rozmýšlení je teď už pozdě.

Zazvoním, dveře budovy se po chvíli otevřou. Stojí v nich kluk, kterého jsem do teď neviděla. Beze slov se usměje, pustí mě dovnitř a sám z budovy odchází.
Přijdu tedy až k samotným dveřím studia Milion+. Po zaklepání vejdu. Tma? Jako vážně?

„Haló?" Řeknu když vejdu do chodby. Rozsvítím. Je tady pár bund.
Vydám se tedy až do hlavní místnosti.

„Ahoj?" Pozdravím Pepu.

„Co si řekla Dominikovi!?" Vyběhne na mě hned Hasan.

„Že bude lepší, když se nebudeme vídat. Každý někoho máme a..." snažila jsem se mu to objasnit, ale opět mě přerušil.

„Ty máš někoho. On se a Terezou rozešel kvůli tobě! A jestli si ho chceš ještě udržet, tak utíkej za nim sakra." Přeřval mě. Můj sen...

„Ráda bych za ním šla, ale nechci. Zase se akorát spálím. Nebojím se o to, že si nenajde náhradu." Špitla jsem, na patě se otočila a rychlostí blesku opustila studio.
Možná dělám chybu, ale já nechci. Nechci s ním být spojovaná. Nechci s ním cokoliv mít.
Naše světy musí zůstat rozděleny.
*
Ajajaaaj...co myslíte??

Všem přeji krásné Vánoce v pohodě a bez starostí.

Všechno nejlepší k narozeninám kratejlovaa

Na mém profilu vyšel nový příběh s názvem Rappeři na třetí 2. Bude to jen pár kapitol, věnovaných Baracitta a kratejlovaa