𝙾𝚞𝚛 𝙳𝚎𝚜𝚝𝚒𝚗𝚢. /L.S/

kapitola 10

Ahoj <3 chci se omluvit že mi to trvá tak dlouho ale píšu mezitím jinou Fanfikci kterou vydám až bude celá. Toť vše :]

Je čtvrtek, dneska jsme se s Harrym rozhodli, že udělám své rodině Coming out. Jsem děsně nervózní ale vím že mě má rodina miluje. Že chodím- ehm, chodíme spolu s Harrym?.. no, že se mi líbí kluci na tom nic nezmění.

Nejdřív dojdu pro Harryho který na mě čeká v parku. Rovnou musíme zapracovat na našem projektu, datum už se blíží. Když už mluvím o datumu, ples je už tento měsíc. Bojím se pohledů, ale my to zvládnem, může nám být u prdele co si ostatní myslí.

Dojdu do parku, vidím Harryho jak se opírá o strom. Je slušně oblečený, jelikož je pozvaný na oběd. Má černou košili, kterou má sice trochu moc otevřenou ale to už je Harry.

"Ahoj, vypadáš skvěle." Pochválím ho a obejmu ho.
"Já vím." Řekne a já se zasměji ironicky.
"Pft, zas tak moc si nefandi." Odpovím a vezmu ho za ruku. "Tak pojď."

Přijdeme před náš barák a já se zhluboka nadechnu. To nedám..bojím se, mám strach.

"Lou? Jseš v pořádku?" Zeptá se mě Hazz a obmotá mi ruce kolem pasu. "Nemusíš se bát, není to nic špatného. Jsem tu s tebou, a vždy budu." Utěšil mě Hazz, a já se ihned uklidnil.
"Jdeme."

"Ahoj mami, už jsme doma!" Zakřičím z chodby a sundám si boty. Dneska je Doma jen Máma a Lott, jako skoro furt poslední dobou.
"Ahoj Zlatíčko." S úsměvem řekne a dá mi pusu na tvář. "A ahoj..Harry? Jo, Harry haha. Moc ráda tě poznávám, Louis mi říkal o vašem projektu." 
"Ano, Harry. Rád vás poznávám paní Tomlinsonová." Řekl slušně a moje máma se začala smát.
"Oh, zlatíčko..Nejmenuji se tak, říkej mi jenom Jay, ano?" Obejmula Harryho a koukla se směr stůl, aby jsme si šli sednout. Když jsme si sedli, přišla Lottie a hned k nám běžela.

"Ahoj kluci! Jsem moc ráda že tu jseš Harry." Zaculila se Lottie a sedla si vedle mě.
"Ahoj." Řekli jsme s Harrym najednou a trochu se uchechtli.

Jay přišla s Jídlem, a já jsem jí šel pomoct se vším ostatním. Když už bylo vše na stole, začali jsme jíst a povídat si o všem možném. Harry trochu přeháněl když pochválil každé sousto co dal do pusy, ale bylo to od něj moc milé. Když už jsme byli u dezertu, rozhodl jsem se že už je na čase. Ať už to máme za sebou.

"Mami, ehm..chci ti něco říct."
"Chcem." Opraví mě Harry a já se na něj usměji. Máma trochu zbystří a Lott se začne culit jako by něco věděla.

"Ano Zlatíčko, copak?"
" Já..no." jak to mám kurva říct, mám to jen tak vybalit.." já s někým- uh." Kouknu se na Harryho a ten kývne v souhlasu." S někým chodím." Pošlapuji sem a tam.
" No to je úžasná zpráva Zlato!" Zakření se Mamka a Lottie hned vyskočí.
" A s kým !?" Téměř zakřičí Lottie a já se zhluboka nadechnu.
"Harry." Řeknu a necelou minutu převládalo ticho.
"Ahhh!! To je úžasný! Já to věděla! Gratulace!" Začala vřískat Lott a hned nás šla obejmout. Máma furt seděla u stolu a já z toho stresu tak trochu začal brečet. Harry mě vzal za ruku, a když si toho máma všimla, hned vstala a šla za námi.
" Loulou, neplakej.. miluju tě a moc tě budu podporovat, jsi naše všechno, viď Lott?" Lottie přikývla a Jay si mě přitáhla do obětí.
"Lou, můžu s tebou ale mluvit?" Zeptá se mě s ustaraným tónem.
"Jasně."

Dojdem na chodbu a mamka se mě zeptá.
"Louis,ví o tvé nemoci? Nechci aby mu..no..aby mu to pak neublížilo.." jsem v šoku. Ona mi normálně řekla že ví že umřu. Začali mi téct slzy po tvářích a dostal jsem ze sebe konečně:
"Ví to. Nechápu jak mi tohle můžeš říct. Řekni Harrymu ať odejde." Řekl jsem a vyběhl nahoru do pokoje.

Lehl jsem si na postel, a začal jsem děsně brečet. Má pravdu, nemusím si nic nalhávat. Brzy už tu nebudu..neměl bych Harryho takhle trápit, nemůžu ho taky stáhnout. Tohle je můj boj, který předem vím že prohraju. Vyhrnu si rukávy, kouknu se na moje paže. Stydím se za sebe. Hrozně mě to bolí, bolí to. Chci si ulevit..musím. Vezmu si do ruky žiletku a říznu jednou, podruhý potřetí...po osmý. Stačí. Už je to lepší.

Harry vtrhne do pokoje a si rychle rukávy stáhnu dolů. Rychle schovám žiletku pod polštář a utřu si slzy.

"Harry, mu-." Odmlčím se
"Lou?" Přisedne si Harry na postel a chytí mi ruku.
"Musíme se rozejít." Řeknu se slzami v očích hledící do země. Cítím Harryho ruku trochu povolovat.
"Co? Ne to nejde."
"Je to v pořádku, Harry."
"Proč by to bylo v pořádku?"
"Protože vím že na mě počkáš."

Harry na mě hledí, zmáčkne mi paži a já zasténám. Harry se na mě zděšeně podívá.
" Ukaž mi ruku."
"Co? Proč jsem v pohodě." Zalžu a srdce mi buší jak o závod. Mám na ruce jizvy už dlouho, a je jich dost.
" Tak mi kurva ukaž ty ruce!" Zakřičí na mě. Já si chci ruce schovat ale on je popadne a vyhrne rukávy. Začnu brečet a omlouvat se. On také začne brečet a vezme si mě do náručí.

"Nemusím na tebe čekat, jsi přímo tady." Políbí mě a pak dodá: " Hele, tak co si třeba o víkendu někam vyrazit? Příští týden už bude ples.."
"To by bylo fajn.." řekl jsem stále smutný ale pak řekl ty slova.
"Miluji tě Louis Tomlinsone, můj příteli." Přítel, nazval mě přítelem.
"Já tě taky miluji, Harry Stylesi."

Dneska je čtvrtek a zítra mám poslední zápas před plesem. Nesmíme to pokazit, beru léky jak mám a myslím si že všechno jde jak má.

"Proč si se chtěl rozejít?" Vytrhl mě Harry s myšlenek. Chvíli jsem se zarazil ale pak jsem odpověděl.
"Když někoho miluješ, ztratíš ho. Někdy, jednou, nějak."
"Ano, to je možné. Ale i přesto Milujem." Chytil mě za obě ruce a dodal " A já miluji tebe."

Hello! Hezké vánoce<3 chtěla bych jen říct že jsem původně chtěla napsat okolo 30 Kapitol ale změním to na 20 kapitol jelikož právě píšu tu druhou knížku která bude podle mě o něco lepší? Anyways, mega mě baví psaní ale doma to mám někdy teď těžký tak nepíšu tak často. Anyways LOVE YALLL