𝙾𝚞𝚛 𝙳𝚎𝚜𝚝𝚒𝚗𝚢. /L.S/

kapitola 18

Sedím v okně, koukám na oblohu. Začal jsem se hodně zajímat o hvězdy hlavně kvůli Louimu. Hvězdy jsou krásné, jsou opravdu zajímavé ale pro Louiho začínají něco víc, vím to. Zeptám se ho na to příště. Zítra máme prezentaci projektu, Louis se stresuje kvůli přednášce, já kvůli tomu že mám zabít Louiho. Vím že to neudělám, nevím avšak jak tomu uniknout.

Louis mi pošle esemesku, přesně tak jak pokaždé dělává když na něj zrovna myslím. Prý se nudí, chce jít ven. Rádi spolu večer chodíme na procházky. Venku není nikdo kdo by nás mohl nějak odsoudit.

Sejdeme se s Louim rychle, má na sobě svůj obojek.

"Takže dneska koťátko?" Usměji se a chytnu si ho za pas. Nevadí mi být ten dominantní, přesto ale preferuji být spíš submisivní.
"Meow." Ze srandy Louis předvede a políbí mě.
"Tak kampak dneska?" Propletu si s Louim prsty.
"Dneska mám překvápko já."

Vede mě do tmy, věřím mu.

(--> vsuvka: scéna se odehrává u moře, dobře vím že v Doncastru žádné není ale yk, použijte trochu představivosti ;)

Dojdeme k moři, skvělý nápad.

"Půjdeme do majáku." Zazubí se Louis a už mě k němu táhne.
"Ale jak se chceš do něj dostat?" Zeptám se a zarazím ho. Podrbám se na zátylku a koukám na Louiho, ukazuje na místo kde je díra. "Oh."

Oba se dostaneme dovnitř a vyjdeme nahoru. Maják je sám o sobě asi hodně starý, jsou tu praskliny a celkem velký otvor kterým jde krásně vidět na moře a odrážející se hvězdy. Vzpomenu si tím na mojí otázku. Louis mi sedí v klíně a já jsem opřený o nějakou bednu. Koukáme spolu na hvězdy a já nahodím dané téma.

"Sun? Proč se tak moc zajímáš o hvězdy? Jsou sice krásné a to všechno ale přijde mi jako bys k nim měl jakési pouto." Podrbám ho ve vlasech, nevidím ho ale vím že se zrovna usmívá.
"Víš, mám problém se svěřovat, dřív jsem si myslel že na měsíci bydlí nějaký kluk jako já, je osamělý a mluví se zemí, svěřuje se jí se svými problémy, jako já to dělám s měsícem. Myslím si že každá spadlá hvězda má svůj důvod a svoje poslání. Jen jedna jediná kometa ti může zachránit život." Dokončí Louis svůj monolog.

Kometa. Na té párty mluvil s měsícem, řekl že já jsem jeho kometa.

"Taky jsi moje kometa, Louis." Prohrábnu mu vlasy. "Jak se jmenuje? Ten kluk na měsíci?" Louis se na mě přetočí abych na něj mohl vidět. Pěkně se zakření a pak odpoví.
"Říkal jsem mu Arlo."

Ještě nějakou dobu jsme se bavili o Arlovi a pak jsme přešli k jinému tématu. Přesněji, se nám postavil.

"Chceš abych ti zatancoval?" Nabídne mi Louis a já se málem rozteču.
"Ano, prosím." Poprosím a pustím nějakou písničku.

Louis se začne kroutit do rytmu hudby, nevypadá směšně, vypadá neskutečně sexy. Sundá si tričko a hodí ho na mě. Sundá si i kalhoty, všimnu si že dneska má kalhotky, ne boxerky. Rozhoří se mi tváře a dál pozoruji mého krásného partnera. Udržuje oční kontakt což ještě víc sexy a napínavé. Kousne se do rtu a chvíli si na mě sedne.

Začne se na mě kroutit, už to dlouho nevydržím. Přitáhnu si ho poté za obojek a vášnivě ho líbám. Nikdy bych nechtěl přestat. Pak se spolu normálně vyspíme, já jako top.

Přespíme poté u mě.

Ráno se připravujeme na přednášku. Opakujeme si to pořád dokola. Musíme to mít perfektní.

Školu jde dneska přežít lehce jelikož máme jenom tři hodiny. Jdu ke skříňkám, už se to tu hemží rodičema a všichni už pomalu jdou do velkého teatrálního sálu. V prváku jsem tam chodil na divadelní kroužek.

Přesuneme se do místnosti a vyčkáme na ředitele. Vím že máme být spíše ke konci, Liam ukradl seznam pořadí. Liam s Niallem mají být skoro první. Prý si celkem padli do oka.

Téma mají "Karmu". Skvěle to zvládají, nemají trému a skvěle se doplňují. To se o mně říct nedá, nikdy jsem se takhle nestresoval. Louis je na tom ještě hůř, zapomněl si dneska vzít prášky, celkem se potí a celý se klepe.

Dalších čtyřicet minut posloucháme projekty a pak uslyšíme naše jména. Vyjdeme na pódium a všechno si připravíme. Rozhlédnu se po všechny co sedí v publiku. Zahlédnu v davu Pana C, plně polknu. Můj nadřízený si poklepe na zápěstí, naznačuje že mi běží čas. Zalapám po dechu a slzy mi ihned vyjedou do očí. Snažím se uklidnit a začnu můj proslov. Louis vůbec nevypadá dobře ale já pokračuji. Přijde Louiho část a on začne. Najednou začne koktat a trochu se motat. Nechápu co se děje ale Louis najednou skolabuje.

Najednou Louis leží na zemi a já se hned střetnu s pohledem Panem C. Naznačí ústy "zabít." Nic neudělám, popadnu Louiho a běžím ven k autu. Musím ho ihned dovést do nemocnice. Louiho držím v náruči, začne otevírat oči a já mu opakuji ať se nebojí. Už jsem skoro u auta ale pak uslyším výstřel.

Nestřelil mě. Podívám se na tělo v mé náruči na kterém je červený flek. Kurva, Louis!

Ano, tahle kapitola je kratší než obvykle ale musím ten zbytek nacpat do dvou epilogu takže se omlouvám. Jak to dopadne? Myslíte že přežijí oba? Jenom jeden? Či možná ani jeden? V neděli vydám oba epilogy, užijte si víkend<3