kapitola 17

95 12 7
                                    

Ležím na posteli, je teprve 16:00 a už všude slyším rachejtle. Je třicátého Prosince, nudím se a pak mi přijde textovka od Zayna.

Rambo :)

Oii, přijdeš dneska viď? 

Jo, přijdu.

Přijdou Z Brooklynský

Úžasný 😒

Brooklynská je jiná střední hned za Doncastrem. Soupeříme spolu jak ve fotbale, tak normálně. Jsou to arogantní frajírci.

Napíšu Harrymu jestli půjde se mnou a souhlasí. Vezmu si tašku s věcmi a vyrazím k Harrymu.

Harry mě hezky přivítá jen ve velké mikině a kalhotách, které jsem mu dal k Vánocům. Přijdeme do jeho pokoje,on spadne přímo na postel a natáhne paže abych ho šel obejmout.

"Lásko, musíme jít..vždy chodím dřív abych Zaynovi pomohl."
"Deset minut."
"Pět."
"Deseeeet!"
"Ugh, dobře."

Nakonec souhlasím a plácnu sebou vedle něj. Přitáhnu si ho do obětí.

Vysvětlím mu ať si dá pozor na Brooky

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Vysvětlím mu ať si dá pozor na Brooky. Harry si chce vzít sukni, nejdříve nesouhlasím ale pak mě Harry přemluví. Vezme si takovou hezkou, černě krajkovanou. K tomu silonky a tmavě zelený svetr, vypadá úžasně . Já si jen vezmu šedé tepláky a černou mikinu. Vansky nesmějí chybět.

"Počkej, počkej ještě jednu věc než půjdeme." Zarazím Harryho když chce už vyrazit.
"Copak, zlato?" Obmotá mi paže kolem krku. Já mu následně udělám několik známek na krku.
"Tak, teď tě mám hezky označeného."
Harry se usměje pak mi dá pusu na čelo a vyrazíme.

Zayn nás na párty hezky přivítá, přišli jsme trochu později než jsem plánoval, bylo tu narváno. Šli jsme k baru, já jsem si vzal bílý rum s kolou a Hazz si vzal nějaký jahodový koktejl myslím..

"Lásko, půjdu si jen promluvit s Liamem,ano? Zvládneš to viď? Támhle je Taylor můžeš tam jít." Pohladím ho po vlasech.
"Neboj, já se o sebe postarám." Věnuje mi pobavený pohled.
"Jo,jo jasně já vím."

Když si povídám s Liamem, mrknu radši na Harryho. Povídá si s Brookama, vůbec se mi to nelíbí tak tam přijdu.

"Lásko, nechceš si jít zahrát nějaké hry? A nebo támhle je karaoke!" Zazubím se na něj.
"Skvělý nápad! Konečně budeme zpívat spolu!"
"Já..já myslel že budeš zpívat jen ty." Zpanikařím. Mám nějaké trauma od malička. Jednou jsem měl vystoupení. Měl jsem místo toho být s jedním kámošem, Lukem ale vybral jsem si zpěv. Ten den umřel a od toho dne si to vyčítám.
"Louis, udělej to pro mě, prosím." Poprosí Harry a já nakonec souhlasím.

Když si Harry stoupá, jeden si může malém vyrvat oči aby mu viděl pod sukni. Zasyčím na něj, vytáhnu na něj prostředníček přičemž si druhou ruku přitáhnu Harryho a ústy naznačím "naser si."

Harry mi podá mikrofon a vybere nějakou romantickou písničku "perfect". Harry začne zpívat jako první. Září jak ta nejjasnější hvězda, moje kometa. Když má přijít moje část, všichni úplně ztichnou, začnu se klepat, nepravidelně dýchám, vidím rozmazaně.

"Tohle nedám." Zašeptám se slzami k Harrymu.
Nedám to, nedám, já to nedokážu.

Ucítil jsem Harryho ruku a všechno se zastavilo.
Začal jsem zpívat. Už jsem se nebál, překonal jsem můj strach. Díky Harrymu.

Když jsme dozpívali, Harry na mě skočil a furt opakoval jak je na mě pyšný.

Harryho pohled:

Louis zpíval jak andílek, měl děsnou trému.. možná i něco víc. Nezajímá mě co, hlavní je že to překonal. Když jsme dozpívali, přešli jsme zase k Baru. Přišel k nám jeden Brook, jak říká Louis. Jmenoval se údajně Dean Mcarten.

"Heheh, heleme se, páníček si tě označil jo?" Nechutně se zasměje ale já jsem zticha. Zatím co Louis rozhodně není.
"Cos to řekl? Radši sklapni." Poručí mu Lou a stoupne si před mojí postavu.
"Ale copak, copak? Hmm, to mě tuhle napadlo.. myslíš že by mohl děvku dělat i mně?"

Louimu ruply nervy. Skočil na Deana, seděl na něm obkročmo. Louis do něj začal bušit, letěla mu jedna za druhou. Vypadal jak nějaký psychopat. Smíchal také prášky s Alkoholem, to také není nejlepší výběr.

"Ty hajzle, zopakuj to znova? Hm? Hmm? Nějak té neslyším zkurvysyne!" 

Louis do něj stále buší, všichni jen koukají a točí si to. Vypadá to jakoby ho každou chvíli zabil, má takovou zlost v očích. Krev je za chvíli všude a já na Louiho skočím. Snažím se ho odtáhnout.

"Lásko, stačí! Nech ho bejt, prosím!" Tahám ho za paže zatím do něj buší, buší a buší. Když se mi ho konečně podaří odtáhnout, krev je všude. Louis na sobě má jak Deana, tak svojí když se Dean snažil bránit.

"Ty jseš psychopat!" Zařve Dean na Louiho. Louis ho chce dorazit ale já ho zarazím. Rozzuřeně se přesune nahoru do prázdného pokoje.

"Lou? Jsi v pořádku?" Chvíli neodpovídá.
"Jak si to ten hajzl dovolil říct, ještě jak na tebe koukal.."
"Shh, to je v pořádku zlato."

Louis vstal a vzal si cigaretu.
"Jdu si zapálit."

Přejdu k němu na balkon a kleknu si k němu.
"Co tě to popadlo?" Propletu si s ním prsty. Louimu sklouzne po tváři slza, nechápu to.
"Bojím se že tě nedokážu ochránit, a až umřu..tak tě nebudu moct chránit vůbec. A, a..a já vůbec umřít nechci! Je toho na mě prostě moc! Nedávám to už, chápeš to?" Popadnu ho rychle a rozplakám se také.
"Koukni na mě, No koukni. Ty neumřeš, je to jasné? Neumřeš. Slíbil si že se vezmeme pamatuješ?" Obejme mě a pak se na mě pořádně zazubí.
"Děkuji, babycakes." Dá mi pusu na tvář.
Podám mu muffiny a přinutím ho jíst.
" Jsi úplně vychrtlý, opravdu musíš jíst. Pak ti utřu tu krev co máš všude." Pohladím ho po vlasech a pak odejdu pro mokrou houbu. Když se chci vrátít, všimnu si že Louis s někým mluví. Netelefonuje, ani tam nikdo není, mluví s.. měsícem? Zarazím se a zaposlouchám se.

"Děkuji, žes mi do života poslal zrovna Harryho. Zjistil jsem že to on je můj důvod to nevzdávat. Musím žít, ne pro mě, pro Harryho. Musím tady být pro něj když to bude potřebovat, musím žít. Vím že to nebude lehké, vím že v mé knize je napsáno že mám umřít, má to být můj osud ale..ale já mojí knihu přepíšu, změním můj osud protože Harry je moje kometa."

Jsem jeho kometa.

Ooo už je brzy konec ff co? Byla jsem dneska na rovnátkach a celkem trpim :D ale tak já to zvládnu zejo 👀 hezký víkend!!


𝙾𝚞𝚛 𝙳𝚎𝚜𝚝𝚒𝚗𝚢. /L.S/Kde žijí příběhy. Začni objevovat