𝙾𝚞𝚛 𝙳𝚎𝚜𝚝𝚒𝚗𝚢. /L.S/

Kapitola 2

Přišel jsem domů,lehl jsem si na postel a hned jsem usnul.

Pohled Louiho:

Sakra! Zase jsme nedali gól,jak to tenhle rok zvládneme když to prohráváme jen na tréninu.
"Hele,uklidni se, teprve jsme začali. A jen to jenom trénink." Řekl mi Zayn.
"No, Víš Zayne je to sice jenom trénink ale díky němu se zlepšujeme, což se evidentně neděje."
"Dobře, dobře Kapitáne"
Trénink už skončil a já jdu směr Domů. Lottie mě přivítá a hned začne'
"Konečně už jsi doma! Dneska ti to nějak trvalo."
"Promiň, měl jsem trénink, pamatuješ?"
"Oh, už si vzpomínám. Tak koho jsi pro ten projekt dostal?"
"Harryho Stylese."
"Fakt? Toho znám, má ségru Gemmu s kterou se bavím. Je to moc pohledný Kluk." Usměje se na mne a mrkne.
"Lott, dobře víš že nejsem Gay."
"Když říkáš.."
Lottie se usměje a zamíří do pokoje. Já popravdě nevím mojí orientaci,nikdy jsem o tom nějak nepřemýšlel a tak to asi má být.

Harryho pohled:

Budík. Už zase škola..ale dneska už je středa to znamená že jdu s Louisem, Louisem Tomlinsonem, do knihovny. Vstanu, Udělám si raní hygienu, Obléknu si bílé tričko s krátkým rukávem, Stejné černé kalhoty a zelenou bandanu.
"Co se děje?" Zeptá se mě moje ségra,Gemma.
"Co by se dělo?" Zvednu jedno obočí.
"Dneska se nějak připravuješ déle než obvykle. že by nějaký Kluk?" Zakření se.
"Vůbec nevím o čem to mluvíš." Zasměji se trochu. "Už musím jít! Přijdu dneska později,tak to prosím řekni mámě!" Než stačí něco říct, zabouchnu dveřmi.

Jsem před Školou a vidím Louiho, chci rychle zmizet ale slyším zase moje jméno.
"Ahoj Harry,jak se máš? Platí tedy ten dnešek?"
"Čauky"bože kdo říká čauky. " Mám se fajn. Ano, platí to. Vyhovuje ti to v 14:30?" snažím se nekoukat do jeho krásně, modrých očí ale nejde to. Chytnu se za boky a snažím se nedat to na sobě znát.
"Vyhovuje.Tak se uvidíme pak." Usměje se a sáhne mi na rameno. Jsem jak v tranzu ale teď už ho vidím jen běžet za svým kamarádem,Liamem.
Přijde mi děsně roztomilé,jak je menší i když je o dva roky starší. Je prostě dokonalý.

Pohled Louiho:

Má krásné oči, zelené ale jiné než všechny co jsem již viděl. Proč na něj vůbec myslím? A není to poprvé.
"Hele Louis, věděl jsi že je gay?" Trochu se uchechtne.
"Hm? Kdo?"
"Styles. Tvůj parťák."
To jsem nevěděl..no to nic nemění na našem projektu.
"Aha." Řekl jsem úplně bez emocí.
"Nechceš si z něj udělat srandu?"
"Jak to myslíš?"nakrčím nos.
"Mohl bys dělat že se ti líbí a pak bys mu řekl že to bylo jen nedorozumění."
Divím se tomu co právě řekl.
"Tohle nedělám, nevím co tě to napadlo." Uhnu pohledem.
Liam jenom pokrčí rameny a píše si dál do svého sešitu.

Pohled Harryho:

Čekám před knihovnou, chodím sem a tam. Srdce mám až v žaludku a snažím se setřást všechen ten stres. Bude to poprvé kdy budeme sami,jen já a Louis.
Vidím Louiho co se ke mě blíží a tak se trochu uklidním.
"Ahoj, nečekal jsi dlouho?"
"Ne,ne neboj." Čekal jsem tu sice asi 30 minut ale nic jsem neřekl.
"Tak to jsem rád." Usmál se a já vnímal jen ty krásné modré oči.
"Půjdem?" Zeptá se mě a ukáže na knihovnu.
"Jasně, pojď."
Sedneme si ke stolu co je nejdál od té strašidelné knihovnice.
"Tak s čím začneme?" Zeptám se a začnu hledat sešit s tužkou.
"Řekni mi něco o sobě." Opře se o loket a upřeně na mě kouká.
Narovnám se a jen na něj koukám. "Jak to myslíš? Nemáme pracovat?"
"Máme,ale máme na to 2 měsíce,to zvládneme hned. Chtěl bych o tobě něco vědět když jsme teď přátelé." Zakření se a dá mi dlaň na rameno.
"No, to máš asi pravdu." Podrbu se na krku a začnu.
"Mám ségru Gemmu ale to možná víš, baví se s tvojí ségrou."jenom kývne a já pokračuji "rád zpívám a skládám hudbu, vždycky se cítím doma."
"To je skvělý!" Usměje se. "Mohl bys mi nějakou tvou píseň zazpívat?"
Nikdy jsem nikomu nezazpíval, kromě mámy a Gemmy. Hlavně, skoro všechny písně jsou o něm.
"No,no to nevím.. já úplně nemusím zpívat před lidmi."
"Prosím, pěkně prosím." Udělal na mě oči štěňátka a já nemohl odolat.
"Tak dobře,ale jsme teď v knihovně tak ti můžu ukázat jen text." Trošku zaváhám že jsem to řekl.
"Dobře." Usmál se a vzal si jeden papír na kterém byl napsaný text.
Koukám na něj,stresuji se, že se mu to nebude líbit. Čte Si to velmi pečlivě a někdy se usměje.
"To je úžasný! Máš děsný talent." Usměje se,chvilku zaváhá a nakonec se zeptá: "O kom to je ?"
Je to o něm,tenhle text jsem napsal když jsem se do něj zamiloval,co mám teď jen říct.
"O někom koho mám velice rád. Promiň ale nemůžu ti říct jméno."

"Dobře, chápu, třeba mi ho jednou řekneš."