𝙾𝚞𝚛 𝙳𝚎𝚜𝚝𝚒𝚗𝚢. /L.S/

kapitola 13

Dneska je neděle a den zápasu. Domů jedeme až v pondělí večer, jsem i rád že nemusím hned do školy. Telefon mi už nezvoní, rozhodnu se tedy podívat.

Omg, gratuluju jste hrozně cutee 😍
Ty jseš gay?
Tahat to takhle na sociální sítě..
Ne že je nemocnej, on je nemocnej i takhle!
Podporujuuu!🥰
Harryho jo? Dobrej výběr ☝️
Kámo cožeee a dělej piš.
A na Eleanor si jako úplně zapomněl !?

Ok, mohlo to být horší, jsou tam i fajn komentáře.  Od Zayna mám zmeškaných asi tak 30 hovorů, od Liama tak 10. Zavolám jim a všechno jim vysvětlím. Jsou s tím v pořádku a plně mě podporují.

S Harrym zajdeme do kavárny která je poblíž stadiónu. Objednám si karamelové frappuccino a Harry si dá nějaké hnusné Matcha Latté. Bolí mě děsně pozadí ale nenechávám to na sobě znát.

"Tak co zlato, těšíš se?" Zeptá se mě Harry a já se zasměji.
"Blázníš? Teda, já tu spíš blázním. Samozřejmě!" Zachechtám se když na mě někdo vyleje horké kafe. " AU! KURVA CO DĚLÁŠ ?!" Zařvu na danou osobu a ihned vstanu.
"Omlouvám se, opravdu jsem nechtěl!" Začal se daný omlouvat a snažil se kávu utřít.
"Hej, přestaň na něj šahat a zmiz." Řekl důrazně Harry až teď. Viděl že mám slzy na krajíčku, tak se mnou šel na záchodky. Měl jsem velkou opařeninu na stennu.
"Je mi to líto zlato, večer ti to celý popusinkuju ano?" Pohladil mi stehno Harry a já souhlasil."

-------------------------------

Když jsme dorazili, usadili jsme se na místa a já se nemohl dočkat. Když zápas začal plně jsem se soustředil a neustále řval. GÓL, GÓL!! Bylo to úžasné! Když jsem se rozhlédl po tribunách, zahlédl jsem stejného muže co na mě vylil Kávu. Hm, asi spěchal aby tu byl včas, řekl jsem si. Náhoda.

"Jsem tak rád že vyhráli." Vyprávěl jsem Harrymu při cestě zpátky.
"Jo, jo já taky..Louis myslíš že bys mohl dojít do chaty sám? Táta chce, abych zašel k tetě co tu bydlí a není úplně.. podporující." Poprosí mě Harry a já samozřejmě souhlasím.

Harryho pohled:

Když jsem viděl Louiho jak zašel za roh, otočil jsem se a chytil jsem pod krkem danou osobu co nás celý víkend sleduje.

"Můžeš nás kurva přestat sledovat Stane?!" Držím ho při zdi.
"Pusť mě! Jseš snad psycho?!" Se na mě opováží křičet.
"Já a psycho? To ty si vylil vařící kávu na Louiho!"
"Ale ty ho máš kurva zabít Harry, už to pochop!" Pustím ho po jeho slovech.
"Já vím."
"Ne,nevíš. Vím že ho miluješ. Ví to i pan C. Ale nemůžeš nic dělat! Jinak bude i po něm a i po tobě, to ty víš." Říká pravdu, ale já to nějak vymyslím.
"Stane je mi to teď u prdele. Hlavně zmiz." Stan zůstává na místě a já už skoro nedýchám. "KURVA ZMIZ!" S fackou jsem na něj zařval a za pár vteřin byl pryč.

Došel jsem do chaty, kde na mě čekal Louis. Hned přejdu k němu a políbím ho.

"Tak co stehno?" Zeptám se a pohladím ho po tváři.
"Bolí." Smutně se na mě podívá Louis a obmotá mi ruce kolem krku, přičemž ho já chytnu za pas.
"Tak pojď." vezmu ho za stehna a vyčkám než na mě skočí.

Louis hned pochopí a vyskočí na mě s celou lehkostí. Přenesu ho na gauč a pohodlně ho tam usadím. Dám mu dětskou pusu na čelo a začnu ho hladit po celém těle. Jemně se dotknu i opařeniny. Začnu mu líbat krk a vytvářet malé znaménka. Louis se mi odevzdá a zakloní hlavu do zadu. Začnu mu pusinkovat celou hruď a vytvářím tím cestičku až ke stehnu. Začnu mu opravdu lehce pusinkovat postižené místo a propletu si s ním prsty. Klečím na kolenou na zemi, takže kdyby někdo teď přišel, mohlo by to vypadat jinak. Než se ale stihnu divit, Louis to "jinak" nejspíš chce. Jednou rukou mi chytne hlavu, spíš za vlasy a přitáhne mě přímo ke svému pokladu. Udělá na mě psí oči a ja ihned pochopím. Sundám mu boxérky, Louis je hodně tvrdý a nedočkavý. Chytnu jeho penis nejdřív do ruky a začnu pumpovat. Poté, mu začnu vytvářet cestičku jazýčkem po celé délce i šířce. Celého popusinkuji a dám si ho do pusy.

Louis ze sebe vydá krásný zvuk ale zakryje si pusu.
"Nemusíš lásko, jsem rád když slyším že se ti to líbí." Řeknu mu a on tedy začne vzdychat bez omezení. Louis začne sám narážet, a já si dám zabrat abych se nepoblil. Mám ho až hluboko v krku, a Louis mi vyvrcholí přímo do pusy. Poslušně to všechno spolknu jak se má. Já dneska nepotřebuji nic víc, nabídnu Louimu že se můžeme znovu jít projít a ten souhlasí.

Už je tma a je také velká zima. Jdeme spolu do lesa k zamrzlému jezeru. Při cestě si dám na Story jednu fotku kterou jsem vyfotil odpoledne v kavárně.

Kdyz dorazíme na místo, Louis zůstane v šoku z krásy přírody. Ledové vločky padají ladně jako když se tančí balet. Zamrzlé jezero odráží noční oblohu a měsíční Svit. Je ticho, krásné ticho, zní jako pohádka. Louis do mě strčí a tím spadnu do sněhu. On si o to troufal a to začala sněhová válka. Začneme po sobě házet koule a Louis skončí na jezeře. Jezero je tak zmrzlé že by udrželo i tři slony, takže se nebojím. Přijdu za ním a hned upadnu. Louis se mi začne děsně smát ale hned mi jde pomoct. Jako odplatu, ho schválně stáhnu sebou na zem. Začneme se děsně smát že nás z toho začnou bolet břicha. Ale pak mě napadne myšlenka. Co když to nezvládnu? Co když nezvládnu Louiho zachránit?

"Louis?" Odmlčím se a Louis se na mě podívá. "Co když.. odejdeš a já tu stále budu?"
"Tak si najdeš někoho lepšího, a už mě nebudeš potřebovat." Odpoví mi trochu sklesle.
"Myslím si, že tě budu potřebovat na vždy."
("What if you leave and I'll still be there?
Then you'll find someone better And you will not need me.
I think that I'll Always need you.")