Kapitola 3

28 3 7
                                    

jdu po ulici

lidi na mě koukají s lítostí, pohoršením a znechuceně. matky odvracej svá dítka. a vyhýbají se mě  velikým obloukem. nedivím se jim. 

na rtech cítím pachuť krve.  pravé oko nemůžu otevřít. určitě tam mám monokl. štiplavá bolest v natrženém  obočí. na zádech cítím jak mi po nich něco stéká. asi krev. a každou chvíli se ozývá můj kotník s prudkou bolestí.

,,jsi v pořádku chlapče?" vypadám tak strážníku?

usměju se na něj. 

,,V naprostém pořádku."  odpovím a syknu bolestí.

,,nevypadáš tak." tak proč se ptáš když to víš?


save meWhere stories live. Discover now