Stony Tajná mise

Noc

Tony pov:

Malém sem se prozradil. Co bych dělal kdyby přišel dřív a vyděl mě. Co bych mu řekl? Sakra a ještě sem si nechal léky v autě. Tohle nedopadne dobře. Jak to před ním chci utajit? Hodl nesmím spát před ním. Tohle bude těžký. Schodil sem ze sebe všechno propocené obleční a zalezl pod sprchu. Musím jenom doufat že to nebude moc řešit. Jak ho znám aspoň jednou se na to zeptá. Ale co mu mám říct. Moje výmluva že sem se lekl je dost no nepromyšlená. Plácl sem první co mě napadlo. Beztak se bude ptát čeho sem se lekl. Budu improvizovat a nebo prostě odvedu pozornost. Povzdevhl sem si a vylezl ze sprchy. Sakra tak sem chvátal abych byl co nejdřív pryč že sem si zapoměl vzít oblečení. Obtočil sem si okolo pasu ručník. Mohl bych si rovnou vybalit. Nebo aspoň nářadí. Vydal sem se do obýváku kde sem nechal kufry. Steava sem podkal až tam. Díval se na mě trochu zaskočeně. Nad tím sem se jenom pousmál. Našel sem tam jenom jeden kufr. Když sem ho otevřel zjistil sem že je plný nářadí. ,, Nevíš kde mám zbyli kufry?" Zeptal sem se. ,, Já už ti vybalil když si spal" oznámil mi. Vybalil mi když sem spal. ,,A kam si mi dal oblečení?" Kdo mu to dovolil? ,,V ložnici ve skříni na levý straně v pravo mám já" odpověděl mi. Všiml sem si že mi nekouká do očí ale na reaktor. ,,Tak dík" poděkoval sem mu. Aspoň to nemusím dělat já. ,, Není zač" vážně mohl by se mi koukat do očí? ,,Ahm ahm mohl bys na to přestat zírat není mi to příjemný" založil sem si ruce na hrudi a tak zakryl obloukový reaktor. Poprvý za celý rozhovor se mi podíval do očí. ,, Promiň já jen ještě sem ho nikdy neviděl takhle na přímo vždycky jenom přes triko" omluvil se mi. Povzdevhl sem si a sundal ruce. ,, Viděla ho jen Pepper a Bruce nemám důvod vám ho prezentovat" odfrkl sem si. ,,Tak promiň jen mě udivila ta jizva" zvedl ruce nad hlavu na náznak míru. Podvědomě sem si sáhl na jizvu kde se spojuje oblouk s kůží. ,,Je to nechutný" přejel sem bříšky prstů po celé délce jizvy. ,, Není dělá tě to tím kým si" zvedl sem k němu pohled. Já to řekl nahlas? Kurva. ,,Hmmm" s tím sem se dal na ochod. Já sem debil. Neměl sem se s ním vůbec začít bavit. Měl sem jen zjsitit kde mám oblečení a odejít. Jak si vůbec může myslet že mě to dělá tím kým sem? Změnilo mě to od základů. Nemyslím že zdrovna k lepšímu může to tak vypadat ale já cítím hůř. Mám s tím život těší. Nejen že sem umíral na otravu krve to sem vyřešil ale pořád.

Nejraději bych to odstranil. Pro mojí s smůlu sem při operaci a vkládání elektromagnetu do hrudi přišel o velký kus hrudní kosti a svalstva. Zatlačilo mi to plíce i srdce značně dozadu. Všechno svalstvo kosti šlachy k tomu přirostly. I kdyby se našel způsob jak to odstranit. Potřeboval bych dost implantátů tkáně a kostí. A hlavně moje srdce si  natolik zvyklo na elektrické výboje že když je nemá přestává bít. S toho vyplívá že už ho nepotřebuju jen aby zadržel střepy ale aby udržel mé srdce v chodu. Kdyby se stal zázrak a všechno tohle šlo vyřešit pořád je tady jeden problém. Střepiny nejdou odstranit. Takže o tom že bych jednoho dne žil zase normálně bez omezení strachu ze smrti si můžu jen nechat zdát. Spíš se mi ale zdá o Afgánistánu. Tam to všechno začalo.

Když sem se převlékl a zkontroloval hodiny abych zjistil že bude sedm sem se vydal do obýváku. Steav tam seděl na gauči a četl si nějakou knihu. Myslel sem že si mě nevšiml. ,, Zítra musíme sjet nakoupit" jo tak všiml. ,, Dobře" co jinýho mu na to mám říct. Mě by stačila káva ale ani tu tedy nemáme. ,,Tak mě napadá máš peníze?" Otočil se na mě. ,, Jasně že Furry nám bude každý týden něco posílat" jistě že. Nemůže nás tady nechat umřít hlady. Skočil sem za ním na gauč. Vyjekl. ,,Ale prosimtě" dá se tak lehko vyděsit. ,,Asi půjdu spát" zvedl se. No jo kapitán a jeho brzké hození spát. Není divu že taky brzo stává. ,, Ty nejdeš?" Zastavil se. ,,Ne" nejdu budu mít zase noční můru při horším záchvat a on se bude vyptávat to tak. ,,Jestli nejdeš protože du já tak nevím proč nemusíme se ani dotknout" přemlouval mě. ,,Ne to ne" nepůjdu tečka. Přešel zase ke mě. Kurva. ,, Děje se něco? Předtím si se s výkřikem probudil" já věděl že to bude rozebírat. ,,Nic se neděje sem jen unavený s ty cesty" twl a zase musím lhát. ,,Tak pojď spát" ahhhh. Ty seš takový kokot. Jak s tohodle mám asi vycouvat? Když to odmítnu bude se vyptávat. ,,Fajn ale opovaž se mě dotknout" zasmál sem se i když bych teď spíš brečel. ,, Neboj" zasmál se.

Došli sme až do ložnice. Kápo se ještě skočil převlíct do koupelny. Já sem se převlékl v ložnici. Vzal sem si volné tepláky a spací triko. Zalezl sem pod peřinu. Pane bože tohle dopadne špatně.  Musím doufat že ne. Steav se vrátil na sobě měl šedé pyžamo. Víte že nesí tílko? Kdo v téhle době nosí tílko. Jak to vím? Ne nesledoval sem ho ale jednou sem mu ošetřoval střelnou ránu. Zalezl ke mě do postele dost daleko div nespadl. ,, Zas tak na kraji spát nemusíš ještě večer sletíš" zasmál sem se. Taky se trochu zasmál a šoupl se víc od kraje. ,,Dobrou Tony" popřál mi. ,,Dobrou kapitáne" otočil sem se na bok. Mám to ryskovat a usínat? Prostě zůstanu celý večer vzhůru a ráno budu dělat že spím a je to. Jak ale moc dobře vím to nevydržím. Jo zvládl bych být celou noc vzhůru ale musel bych bych mít v sobě aspoň dvě silný kávy a něco na práci. A ne ležet v měkké a teplé posteli. Tak jo risknu to. Nepamatuju si kdy sem neměl noční můru ale můžu mu prostě říct. Jen se mi něco zdálo. Mohl by mi to věřit a ani nebudou lhát. Když ale dostanu i záchvat to už jen tak nevysvětlím ale zase to není tak pravděpodobný. Pomodlil sem se ke všem bohům co znám dokonce i k tomu ve zlatý zbroji s parohy a doufal že bude všechno v pořádku.

Probudil sem s neblahým tušením. Porozhlédl sem se kolem. Uprostřed místnosti tam stál muž. Zdrovna se holil. Kde to sem? Co se stalo? Pokládal sem si jednu otázku za druhou. Všiml sem si hadiček zavedených do mého nosu. Opatrně sem je chitil a začal je vytahovat. Vydal sem ze sebe dávicí až hrdelní zvuk. Když už sem narazil na konec strhl sem si i náplast která je držela na místě. Opatrně sem se nadzvedl ale něco mi zabránilo. ,,Bejt váma bych to nedělal" ozval se ten muž. Lehl sem si zpátky a podíval se na svojí hruď. Mám jí obvázanou a koukají mi od ní dva dráty. Když sem se podíval kam vedou zjistil sem že k autobaterii. Co to sakra?! Rychle sem začal trhat obvazy. Když se mi povedlo dostat až na kůži uviděl sem kruhový vířez v mé hrudi. Pane bože. Lehl sem si zpátky a zrychleně vydechoval. Co mi to udělali? Zachvíli ke mě přišel ten pán. Díval se na mě a já na něho. ,,Sem rád že ste se probral" usmál se na mě. Pomohl mi do sedu a podal mi mikinu. Vzal sem si jí a oblékl se. Nezapínal sem si jí. Podal mi hrníček. Váhavě sem ho přijal. ,, Čaj" dodal. Beztak mě chce otrávit. Nalil si taky a napil se. Tak možná ne. Měl sem žízeň a nemohl odolat a napil se. ,,Co ste mi to provedl" zeptal sem se po chvíli. ,, Provedl? Zachránil sem vám tím život" zasmál se. O čem to mluví. Sáhl si do kapsy a vytáhl skleněnou krabičku. Hodil mi jí. Chitil sem jí. Byli v ní úlomky kovu. ,, Poznal sem to u nás na vesnici. Postiženým říkáme chodící mrtvý do několika minut se střepiny dostanou do důležitých orgánů" vysvětlil mi. Tím chce říct že sem tohle měl v těle? Bože už vím. Vybuchla u mě bomba. ,,Co to mám na sobě" zeptal sem se a položil lahvičku. ,,Tohle to je elektromagnet připojený na autobaterii. Zabraňuje střepinám aby se dostali do srdce a dalších orgánů. Některé střepiny sem vyjmul ale některé byli příliš blízko srdci" elektromagnet? Bože můj.