Stony Tajná mise

Oběd

Steav pov:

Po snídani se Tony odebral do dílny. Neměl jsem co dělat a tak si vzal svůj náčrtník a tužku. Udělal si čaj a se vším si sedl na prostorný gauč. Chvíli jsem přemýšlel co nakreslím nakonec jsem se pustil do nesmyslných a nelogických náčrtu něčeho. Přemýšlel sem nad tím co budu dělat na tom obědě. Sice řekl abych si s ní povídal ale o čem? Jsem voják a ne žena v domácnosti. Mohl bych si s ní povídat o vaření to by možná šlo ale co když ona nebude chtít. Docela se toho bojím ale němel bych nic na sobě nechat znát abych nás neprozradil.

,,Steave! Steave!!!" Probudil mě křik. Škubl sem sebou a dezorientovaně se rozhlížel. ,,Tak ty tady spíš? Dělej za chvíli tam máme být" objevil se za mnou brunet. ,,To už?" Začal sem si balit blok. Musel sem usnout. ,,Jo už dělej" vrčel na mě. Nemám tušení co mu přelétlo přes nos že je tam protivný ale snad ho to přejde. Takhle by se akorát prozradil. Zvedl sem se a vyběhl do ložnice se převléct. Vzal sem si modré džíny a triko stejné barvy. Blok s tužkou sem si uklidil do stolku a rychlím krokem sem se vrátil k naštvanému brunetovy. ,, Hurá" řekl sarkasticky. Co mu je? Na sobě měl černé ryfle triko s logem nějaké kapely. Nesl si tašku radám že v ní má plány na zbraně. ,, Proč si naštvaný? Udělal sem něco?" Ptal sem se opatrně. Možná to nebyl tak dobrý nápad. Povzdechl si. ,,Ty nic Thor se ožral a zařídil mi rekonstrukci všech třech pater" aha. Tak to se nedivím že je naštvaný. Už několikrát sem ho mohl vidět ožralého a není to nic pěkného. Hlavně když ho naštvete. Tony mě chytl za ruku a zatím zamkl. ,, O ničem nevíš jasný si proti tomu že vyrábím zbraně" opakoval mi cestou. Pokýval sem hlavou. Usmál se. Zastavili sme před bytem. Tak jo. Zazvonil. Netrvalo to dlouho a dveře se otevřely. Zvala nás dovnitř blondýnka. Vešli sme dovnitř kde už seděl u stolu Ben. Všichni sme se pozdravili a posedali. Držel sem Tonyho pod stolem za ruku. Byl sem nervózní. A navíc když máme hrát manžele můžu dělat to co doma nemůžu. Třeba ho zlíbat.

Bavili sme se asi hodinu. No bavili. Já zkoro pořád mlčel. Odpovídal sem na otázky a čas od času se s nimi zasmál. Za to Tony nepůsobil vůbec nervózně. Dokázal se přizpůsobit každému tématu co padlo. Vyprávěl vtipy historky které sem nikdy neslyšel a mám takové tušení že jsou vymyšlené. Okolo dvanácté Elizabeth přinesla oběd. Musím uznat že kuchařka moc dobrá nebyla. Ještě sem neviděl někoho kdo by dokázal takhle zkazit sekanou. Samozřejmě že jako dobří hosti sme jí to oba pochválili. Kuchař sem teda lepší. Ben vypadal že je na to zvyklý nebo nechce svojí manželku zranit. Pokud teda jsou doopravdy manželé nebo je to jako krytí. Jako máme my. S ničeho nic se Ben zvedl. ,,Tony nedáme si skleničku?" Zeptal se. Doufám že si Tony vážně vzal odposlouchávací zařízení. Bohužel vím že ne. Doufat můžu jak chci ale nevzal si ho. Nebo možná ano. No spíš ne. ,, Rád" usmál se a odešel s ním do interiéru bytu. ,,Ste poněkud zamlklý neděje se něco?" Ptala se. No bezvadný. Nemám s toho dobrý pocit. ,,Ne nic jen nejsem moc sociální typ" zalhal sem. Jen nevím jak s vámi mluvit. ,,Aha chápu. Vůbec nic o vás nevím co rád děláte? Já například maluju" začala. Maluje? Aspoň nějaký téma co by sme mohli probírat. ,, Já také ale dávat přednost rači kreslení" nenávidím lidi co si myslí že malování a kreslení je to samí. Maluje se barvami třeba vodovkami akvaleri nebo temperami. Kreslí se tužkou pastelkami. Je v tom jasný rozdíl. ,,To by se vám mohlo líbit moje studio" zvedla se a mě pobídla abych šel taky. Zvedl sem se a šel za ní. Bloudili sme chodbami. Chvíli sem se bál že mě někde zavře. Že sem nás prozradil. ,,Tady to je" otevřela dveře a já čekal všechno ale ne tohle ne. Byl to pokoj plný pláten a obrazů. Takovýhle pokoj sem vždy chtěl. ,, Páni" žasl sem. ,,Trávím tady většinu času" usmála se. Došli sme k menšímu stolu a sedli si. ,, Jaká je tvoje nejoblíbenější technika?" Ptala se. ,, Tužka" odpověděl jsem. ,, Tužkou mi to moc nejde já rači tempery" zasmála se. Možná to nebude tak hrozný. Zaujal mě obraz moře. Byl nedodělaný ale přesto krásný. ,,Tenhle je nádherný" ukázala sem směrem k němu. Líbil se mi tu zkoro každý obraz. Kdybych nevěděl že patří mezi teroristy neřekl bych to do ní. Třeba s tím nemá nic společného. Třeba za to může jen její manžel a ona o ničem neví. Přemýšlel nad tímhle Tony? Nebo je hned odsoudil oba bez přemýšlení? ,,Oh ano ještě není hotový" usmála se. Taková drobná žena nemůže mít nic co společnýho s teroristickou korporací. To my nedává smysl. ,, Můžete mi ho pomoct dodělat" navrhla. Otočil sem se směrem k obrazu. ,,Ne to ne zničil bych vám ho" sice maluju pěkně ale s temperami my to moc nejde. ,, Vždy to jde přemalovat" usmála se a stoupla si. Vzala si paletu barvy a štětce. ,, Já nevím s temperami my to nejde" vážně nerad bych jí to pokazil. ,, Pojďte" podala mi štětec. ,,Tak dobrá" rezignoval sem. Stoupl sem si sní k plátnu. Začala přejíždět štětcem po plátnu. Taky sem si vzal barvu a pustil se do stínování moře. Snažil sem se nic neudělat špatně. Byla by ho škoda. Jsem si jistý že ona s nimi nemá nic společného. Pak si se Starkem o tom promluvím. Jestli víme že je v tom její manžel nemusí to automaticky znamenat že je do toho taky zapletená. Bylo by nefér jí odsoudit za něco o čem možná nemá ani tucha. ,,No vidíš de ti to" vyrušila mě s přemýšlení a já měl co dělat abych netrhl s rukou a nepočmáral to. ,, Děkuju malujete dlouho?" Teď když vím že k ním nepatří nebo si to aspoň myslím nejsem zas tak nervózní. ,, Už od mala jako malá sem chodila do výtvarky" vyprávěla mi. ,, A vy?" Ptala se zase mě. ,,Ne učil sme se sám" usmál sem se na ní a sledoval jak malovala východ slunce. Takhle sme malovali dlouho. Dokud nás nenašli naši manželé. Tedy její manžel a Tony. Ah chápete. Rozloučili jsme se a vydali se domů.