Stony Tajná mise

A žádné odpovědi

Steav pov:

Ráno jako každé jiné mě probudili mé vnitřní hodiny. Párkrát jsem zamrkal a protáhl se. Otočil jsem hlavu ke stolku a podíval se na budík. Za šestnáct minut sedm hodin ráno. Vyhoupl jsem se do sedu a pokusil se vytřít si spánek s očí. Nadějně jsem se podíval na druhou stranu postele. Povzdechl jsem si a kámen na hrudi se mi nepříjemně pohnul. Kámen s viny. Tony tam neležel. Celý večer musel být v dílně. To pro něj nemohlo být zdravé. Po chvíli zvažování jsem vyskočil s postele a vydal se rychle do koupelny. Sprcha po ránu mi vždycky pomohla utřídit myšlenky a probudit se. Cestou do koupelny se svlékl a oblečení odhodil pod umyvadlo. O to se může postarat později. Zapl sprchu a počkal až studená voda odteče. Dřív miloval studené sprchy teď je ale nemohl vystát. Studená voda ho vrátila do ledových vod kde na několik let zamrzl. Jakmile byla voda dostatečně ohřátá s úsměvem vešel do sprchového koutu. Povzdechl jsem si když jsem nechal teplé kapky vody stékat po mém těle. Ještě chvíli jsem si užíval vodu než jsem sáhl po mýdle a šamponu.

Ve sprše jsem strávil ani ne půl hodiny. Oblečení zapomenuté pod umyvadlem jsem zvedl a vložil ho do koše na prádlo. V pokoji jsem si vzal nový pár oblečení. Černé tepláky a bílé volné tričko. S mírným úsměvem na tváři jsem se vydal do kuchyně. Jak jsem očekával byla prázdná. Došel jsem do kuchyně a začal připravovat tousty a vajíčka. Moc jsem nad tím nepřemýšlel a za chvíli byly předemnou dvě porce. Jeden talíř jsem si vzal ke stolu. Druhý talíř zůstal zapomenutý na pultu.

Opravdu jsem nečekal že ani ne o pár minut později do místnosti přijde vynálezce. Vypadal rozcuchaně. ,, Dobré ráno" pozdravil jsem ho. Zvedl ke mě pohled a přimhouřil oči. Začal jsem se pod jeho pohledem potit. Vypadal jako by mi viděl až do duše. ,, Dobré ráno" pozdravil nakonec zpět a odešel k pultu. Tiše jsem vydechl. Vypadá stále naštvaný. Sledoval jsem ho jak vyndavá hrnek a pokládá ho ke kávovaru a čeká až se uvaří káva. Spal? Napadlo mě. Nevypadá že by usnul. ,,To je tvoje?" Vyrušil mě hlas. Prudce jsem zvedl hlavu a sledoval ho jak drží talíř se snídaní. ,,Vem si stejně je to společná kuchyně" obešel jsem otázku. ,, Dobře že to říkáš večera jsem ti snědl těstoviny" uchechtl se. Ani nevěděl jakou mi udělal radost když si to vzal. ,, Udělal jsem to pro tebe" pousmál jsem se. Aspoň vím že když nespal tak alespoň jedl. ,,Ach tak díky" přikývl překvapeně. Sklonil jsem pohled. ,, Promiň" vyhrkl jsem a zvedl pohled. ,, Promiň?" Zeptal se zmateně. ,, Neměl jsem tak reagovat. Bylo to ode mě sobecké" Povzdechl jsem si. ,, Jaká část byla sobecká ta kde si mě ojel když jsem nebyl při smyslech nebo když si mě odkopl" pozvedl na mě obočí. Moje hruď se stáhla. Samozřejmě že mi to neodpustil. ,,Opravdu se omlouvám. Chápu pokud mě už tu nechceš. Můžu odjet a poslat jsem někoho jiného" nabídl jsem a zvedl se. Mise by neproběhla dobře kdyby jsme byly rozhádaní. Potřebujeme komunikovat mezi sebou pro úspěch. ,,Takhle to ale nejde" zamračil se vynálezce. Pevně svíral hrnek v obou rukou. ,, Můžu" začal jsem nabídku ale přerušil mě. ,, Nemůžeš. Už tady si. Krytí už nejde změnit. Vypadalo by to podezřele a i když to nerad přiznávám kdyby se něco pokazilo bylo by nakonec dobré mýt tu supervojáka" vysvětlil mi. Musel jsem uznat že na tom něco bylo. Teď už je pozdě s toho vycouvat. ,, Uděláme to takhle" začal a vydal se ke mě. Položil si hrnek na stůl. ,, Hodíme to celé za hlavu. Budeme se chovat jako by se to nikdy nestalo. Budeme pokračovat v misi" nabídl mi. To znělo dobře. S tím bych mohl žít. ,, Dobře" přikývl jsem s úsměvem. ,, Jsem rád že jsme se schodly" přikývl. Zvedl si hrnek a talíř. ,,Budu v dílně" oznámil. ,, Nevím kde to je" vyhrkl jsem rychle. ,,Na chodbě jsou dveře ve zdi" mávl rukou a odešel. Vydechl jsem a sesunul se na židli. Třeba to ještě dokážu napravit.

Další díl který je opravdu krátký ale s prázdninami by se to mělo zlepšit. Také se omlouvám za změnu osobu na začátku. V příští kapitole by to měl být úplně jiný pohled. Snad líbí