Stony Tajná mise

Romantická večeře

Steav chvíli nervózně přecházel mezi obývákem a kuchyní než se rozhodl. Vše vypadalo že už je mezi nimi nějak tak v pořádku že? Dokázali se bavit aniž by na sebe křičeli což byl určitě zázrak že? Přemýšlel nad tím že by pro Tonyho něco uvařil ale ta možnost byla hned zavrhnuta jakmile viděl co se nachází v lednici. Ani on by nedokázal s toho mála udělal pořádnou večeři pro dva lidi. Další návrh byl ho někam vzít. Jak by ale mohl? Sotva uměl italsky. Všichni si možná myslí že umí nějaké základy ale jeho základy byly základy základů. Také nevěděl kam ho vzít. Další problém byl jak by zaplatil? Všechny peníze držel vynálezce v peněžence. Když už odbyla devátá hodina večer rozhodl se že bude lepší skousnout svojí hrdost než nechat génia hladovět. Přešel do chodby a hledal dveře o kterých Tony mluvil. Byly docela poznat. Byly to masivní dubové dveře. Krásná ruční práce. Avšak byl tu jeden háček. Jak je měl otevřít? Ano někdo by řekl klika ale tady klika nebyla. Nebyl tu ani žádný tablet na který by zadal přístupový kód. Chvíli se nepříjemně vznášel než se rozhodl zaklepat. Opatrně aby náhodou nepoškodil dřevo zaklepal klouby na dveře. Byla to chvíle než Tony otevřel dveře. ,,Hej co potřebuješ?" Zeptal se s úsměvem. ,,Ahoj um myslel jsem že by jsme mohli dojít na večeři. Musíš být hladový a tady doma už nic moc není" zabručel a když to řekl nahlas přišlo mu to blbé. Chtěl mu udělat krásný večer s večeří a nakonec by to dopadlo tak že Tony vybere restauraci a zaplatí? To se mu nelíbilo. ,, Když si to zmínil mám vlastně hlad" přikývl zamyšleně génius a Steavovy opět přišlo na mysli jak někdo tak chytrý může být vlastně tak hloupý. Byl schopný zapomenout jíst spát. I pít snad kromě kávy bez té nedokázal žít. ,, Obleču se a sejdeme se dole?" Vyrušil ho z přemýšlení až sám vynálezce. ,, Jasně" přikývl Steav a sledoval jak za sebou zavřel dveře a odešel nejspíše se převléci a možná i rychle osprchovat.

Opravdu netušil že ho Steav večer vytáhne z dílny. Také nečekal že s ním bude chtít jít na večeři ale určitě se nebránil. Odběhl do pokoje a vzal si nějaké čisté modré rifle jednobarevné černé triko a nějaké spodní prádlo. Zaskočil do koupelny stáhl ze sebe špinavé oblečení a rychle se osprchoval. Pečlivě si vydrhl každý centimetr kůže a poté na sebe natáhl nové oblečení. Jakmile si vzal i peněženku a telefon byl připravený dojít za Stevem do obýváku.

Vynálezce si dal docela na čas s převlékáním. Jakmile vyšel stálo to za to. Bylo mu vlastně trochu líto že se vzdal měkkého vzhledu který předním měl. Rozcuchané nezbedné vlasy vystřídaly pečlivě upravené vlasy ve stylu Tonyho Starka. Pohodlné tepláky a triko od mastnoty vystřídaly rifle a těsně triko. ,,Tak kam jdeme?" Zeptal se s úsměvem a sáhl si do kapsy pro sluneční brýle které si nasadil. ,, Já vlastně nevím. Vždyť víš že to tu neznám" zčervenal se blonďák. Vynálezce si ho prohlédl od hlavy až k patě. Vlasy lehce rozcuchané triko obyčejně modré se starými džíny. ,, Takže je to na mě" zazubil se Tony a otočil se na patě. Vydal se ke dveřím. Mávl za sebou rukou na kapitána za sebou. Steav ho rychle následoval.

,, Uvařil bych ale kuchyně je poněkud prázdná až na tvojí zmrzlinu a alkohol" zabručel zahanbeně Steav když spolu kráčeli po chodníku do centra města. ,,Tolik jsme toho nejedli" zamračil se zmateně génius. Steav pro něj vařil jen tolikrát kolik by spočítal na prstech jedné ruky a to dvakrát jedli u sousedů. ,,Tady supervoják" zazubil se mírně červený Steav. Tony si uvědomil že blonďák vypadá roztomile když jeho obličej zdobí červená barva. Líbilo se mu to. ,, Samozřejmě" zasmál se Tony srdečně. Někdy zapomínal že Steav dokáže sníst hory jídla aniž by se přejedl. Musel by na příštím nákupu myslet na to aby měli jídla dost i pro supervojáka. To co vynálezce zapoměl sníst aby přežil za něj jednoduše sní voják. ,,Budeme muset zase jít nakoupit" zabručel vynálezce a vedl je jistě dál a dál do města. ,,Kam jdeme?" Zeptal se se zájmene blonďák po chvíli. ,, Přemýšlel jsem o jedné restauraci na kraji města má dobré ohlasy" zazubil se miliardář a posunul si brýle víš na nos. ,,Tony chtěl jsem se omluvit za moje předchozí chování. Bylo nemístné. Nikdy jsem neměl využít tvého choulostivého stavu pro svůj prospěch. Bylo to odporné a jsem ze sebe zhnusený já. Je mi to opravdu líto Tony" ani jeden z nich nečekal že se to bude odehrávat touto cestou. Steav jen chtěl shodit tu tíhu viny ze své hrudi. Oba se po doznění slov zastavili. Kousek od jejich cílové destinace. Chvíli mlčeli a dávali si myšlenky dohromady než promluvil génius. ,,Steave já nebyl naštvaný za to že si mě jak říkáš ty zneužil. Jsem si docela jistý že jsem si to užil" zazubil se brunet a podle nesouhlasného výrazu jeho spoluhráče se rychle opravil. Steav vypadal jako by mu za chvíli hrozil aneurysmus. ,,Ale štve mě že si mě odstrčil bez možnosti taky si užít. Ale odpustil jsem ti. Bylo hloupé reagovat tak jak jsem reagoval" Tony nelhal. Bylo mu jedno co Steav udělal štvalo ho že mu to nedovolil zopakovat když si to mohl pamatovat. ,,Tony" začal s povzdechem Steav ale nikdy to nedokončil. ,,Nekaž večer. Odpustil jsem ti. Zapomeň na to" přerušil ho miliardář a dal se znovu na cestu. ,, Dobře" povzdechla si Steav a šel za ním.