Stony Tajná mise

Omluva?

Steav pov:

Nemohl jsem se zbavit pocitu viny. Měl jsem ho vyhnat? Bylo to moc? Když nad tím tak přemýšlím stanovil jsem si hranici za kterou ještě nejsem připravený jít ale s druhé strany jsem se s ním už vyspal. Snažil se mi akorát tu službu vrátit? To je hloupost ne? Nebil při smyslech nic si s toho nepamatoval. Teda aspoň myslím. Proč by mi to chtěl nějak oplácet? Chtěl se se mnou vyspat znovu? Tentokrát když si to bude pomatovat? Pokazil jsem to mým zbrklým chováním? Měl jsem ještě šanci? S povzdechem jsem zabořil obličej do polštáře. Je večer. Přesně sedm minut po půl desáté. Celý den jsem Tonyho neviděl. Po tom co utekl se sprchy do dílny nevyšel. Nepřišel ani na oběd natož na večeři. Nemůžu si pomoct ale přijde mi že je to moje chyba. Měl jsem ho to nechat udělat? Dopadlo by to jinak? Opravdu netuším. Možná bych se měl omluvit?

Prudce jsem se zvedl s postele. Musím se omluvit. Sice nevím co mu řeknu. Jak to vůbec vysvětlím ale omluvit se musím. Oblékl jsme si triko a vydal jsem se rychlou chůzí do kuchyně. Celý den od snídaně nejedl. Jeden jediný sendvič. Já bych padal hlady i když nemůžu srovnávat jeho metabolismus s mým zrychleným sérem. Otevřel jsem lednici a prohlédl si obsah. Nějaké těstoviny s omáčkou od oběda a večeře. Mohl bych mu udělat sendvič. Nebo možná něco výživnějšího? Měl bych mu nakonec vzít ten zbytek těstovin? Zamračil jsem se na obsah v ledničce. Byly jsem nekupovat ale teď to vypadá že tu skoro nic není. Mojí pozornost upoutal sýr. Pokud si pamatuju má rád sýr. Možná by bral jako omluvu smažený sýr? Nebo těstoviny se sýrem? Těstoviny se sýrem zní dobře. Vytáhl jsem všechen sýr co jsme koupili a se skříně pytel těstovin.

Za půl hodiny jsem měl před sebou misku plnou těstovin se sýrem. S úsměvem jsem do nich zapíchl lžíci a zvedl jí. Chtěl jsem se vydat do jeho dílny. Zastavil jsem se mezi futry. Moment. Vždyť nevím kde má dílnu. I kdybych to věděl jak bych se tam dostal? Pustil by mě dovnitř?

S povzdechem jsem se zase otočil a vrátil se zpátky do kuchyně. Možná kdybych k tomu přidal kávu? Misku jsem vrátil do ledničky. Až vyleze dám mu to. Zatím si můžu promyslet jak se mu vůbec hodláme omluvit. Miska těstovin to nespraví. Nejspíš bych mu měl vysvětlit proč jsem ho odstrčil. To se snadno řekne ale proč jsem to vlastně udělal? Bál jsem se? To určitě ne. Nechtěl jsem to? Co si nalhávat samozřejmě že jsem několikrát snil že předemnou bude klečet a pak když se to může uskutečnit odstrčím ho. To nevím jak napravím.

Vydal jsem se zpátky do ložnice a cestou si svlékl triko. Hodil jsem ho nedbale na podlahu a obličejem napřed padl do polštářů. Líně jsem sáhl po dece a přetáhl si jí přes tělo. Postel se zdá prázdná a studená když tu není další teplé tělo ke kterému bych se mohl přitulit. Usínalo se mi špatně když jsem věděl že Tony je někde v tomto bytě ale přesně nevím kde. Nejspíš je na mě naštvaný a zničil jsem všechny šance na to s ním být přítel natož s ním chodit.

S neklidnými myšlenky jsem pomalu usl.

Páni. Sama sebe překvapuju. Nečekala jsem že bude další díl ale nějak to přišlo tak jsem to napsala. Je to krátké ale snad dobré. Budu se snažit napsat další díl co nejdříve