,,A víš co...on na to přijde o jak skvělého člověka přišel. I když teď mu to třeba ještě nedochází, protože tam vlastně nemá čas ani napsat. A pak až se setká s touto tvrdou realitou, uvědomí si, co udělal, pak teprve bude mít co dělat. Jenže to je jeho problém. Jsem na Tebe moc hrdá, že jsi takhle těžký krok dokázala udělat! Že jsi takového člověka dokázala poslat dál, protože si opravdu nezaslouží, aby Ti byl takhle moc blízko. Vím, že je to kurevsky těžký. A nechci psát nějaké klišé, ale dej tomu čas. Čas to nezahojí. Nemá jak. Ale pomůže Ti to zvládnout a pak si jednou řekneš, že jsi udělala dobře a potkala jsi díky tomu někoho, kdo za to opravdu stál. A byl tu pro Tebe vždycky, když jsi potřebovala. A to si zasloužíš. A nikdy z takového nároku nesnižuj. Jak říkám, je lepší, když je člověk sám než s debilem."
healing je proces
dlouhej proces
do teď nechápu, proč se na udání důvodu healing nevypíše nemocenská
omluvenky do školy
vždyť je to úplně stejný,
jak kdybych byla nemocná
bolí mě hlava
nemyju si vlasy
ležím celej den v posteli
zvládám jedno jídlo denně
když zvládnu někomu odpovědět
nebo se ten den dostat do sprchy
tak je to pokrok jako prase
nevyčítám si to
netlačím na sebe
jsem k sobě laskavá
reálně nevím,
jak udělám pondělní zkoušku
ale prostě když tak ji nedám
přemýšlím
že ani nepůjdu na státnici
a doktorku poprosím o vypsání potvrzení
nic se tím pro mě nemění
nemám na to
nemám na to se učit
soustředit
a není to jen fráze
není to jen nechuť
prostě nemůžu
jen mě štve okolí,
který bude jakože
ale vždyť to teď přece nevzdáš?
kvůli němu nepůjdeš na státnici?
přece se na to nevysereš?
nemůžeš to teď zahodit
jako ty hory si pak nezasloužíš
když před tím nedáš státnici
a co když ji nedám
a ztratím tím jeden opravný termín?
úplně zbytečně
co když se prostě necítím tam jít
člověka s horečkou byste tam taky nenutili jít
člověka s chronickou angínou byste tam taky nenutili jít
o co větší je důležitost fyzična než psychična
???
a proč to pořád někdo nedokáže pochopit
já na sebe laskavá být umím
tak proč okolí ne
. . .
a často si v těchhle chvílích říkám
co by jsi řekla své nejlepší kamarádce/kamarádovi
co bys jim poradila
no, hlavně ať na sebe netlačí
ať dělají činnosti, na který stačí
a je jedno, že je to třeba 4 dny jen vykreslovat
být měsíc zavřenej jen doma
koukat do zdi
a poslouchat hudbu
prostě jednou to skončí
jednou je to přestane bavit
a znovu se nadechnou
a půjdou dělat věci
na který kdysi měli sílu
ale tady a teď
ať jen jsou
a snaží se přežít
celej proces uzdravování
protože je potřeba čas
a říkám to i sobě
jen potřebuju
aby mě všichni ostatní nechali být
a měli trpělivost
protože já ji se sebou mám
