,,Nechci nechat zobrazeno, ozvu se hned, jak to bude možný."
Hahahaha, ohromný. Ono to totiž celý nebylo dost painful, je potřeba tomu dosadit korunu a přidat na dramatičnosti.
Marek mi říká, že odpověď mi musí být předem jasná. Hlasuje proti.
Celý to začalo v květnu? Nejspíš v květnu. Prošla jsem od ledna peklem. A znovu se narodila. Nic jsem neočekávala, nic jsem nechtěla. Ale přišlo to. Neovlivním nic. Zranitelnost, kterou zase cítím mě vrací do bodu, kde se prohlubují i starý rány.
Odmítnutí.
Pohození kusu hadru.
Nechání věcí být.
Nechci nic říkat, ale i v tomhle bodu dost myslím na to, že kdybys byl pro. Asi to bude chtít ještě hodně práce..
Hodně práce já sama na sobě, ať netahám starý uschlý a opadaný bonsaie do tvý kuchyně.
Viděl si stránku plnou humoru, rozšířených zornic, trapnejch situací, drzosti, stabilnosti, tance a upovídanosti. OCD náznaky. Dobrýho a milýho posluchače. Síly a hrdosti, hraní si na karmu. Koukání na věci s nadhledem a pokorou. Stavy, kdy mám všechno v piči. Trochu tušíš, že to se mnou rozhodně není snadný. Něžnost i dravost. Ale není to všechno.
Co na mě neznáš? Nejistota skoro v každým mým budoucím kroku. Několikanásobný promyšlení, jestli když neřeknu to či ono, nedotknu se něčeho, co nechci. Otáčení se za tím, jestli jsem nevypadala jako blbka. Cítím se někdy hloupá. Hloupější než všichni ostatní. Vyčítám si spoustu věcí a bičuju se za ně. Občas jsem si v nové společnosti tak nejistá, že radši mlčím nebo nikam nejdu. Odcházím brzy. Necítím se tak pořád. Necítím se tak ani většinu času. Jen někdy. Jen to někdy vypadá jako věčnost.
Možná se máme poznat líp.
Potkat víc.
