psychický nepohodlí
cítím prázdno
hodně velký
tupý
prázdno
,,kde jsou vaše limity?"
,,jak dlouho v tom dokážete být?"
včerejšek byl náročnější
než jsem si zprvu připouštěla
potřebuju se sesypat
silně
brečet
ale nejde to
,,pořád si na něco hrajete, předstíráte, skrýváte sebe"
,,z čeho je ta stěna?"
,,z cihel"
mám toho dost
možná byl jen návrat do produktivního života velkej skok
piča jak já jsem ze všeho unavená
tak vyčerpaná kurvadrát
ze všeho přemýšlení
řešení
práce na sobě
.....
nechci si s tebou o ničem promlouvat
nechci mluvit
ODMÍTÁM MLUVIT
chci abys přišel
přitulil se
a jenom si užívali přítomnosti
v jeden moment na tý lavičce
jsem tě vypla
vůbec nedokážu udržet pozornost poslední dva dny
co se děje?
,,chcete partnerství, víte to"
,,víš.. já.. já bych tě ráda viděla, ale ta představa jít mezi lidi se mi vlastně vůbec nezamlouvá. nechceš se stavit ke mně a prostě nevím, dáme si čaj? nebo tu mám x jinejch možností, co pít. asi to není bůh ví jaká nabídka, takže pochopím, když odmítneš. ale bylo by mi příjemný mít tě u sebe. dej vědět."
ano, takhle jednoduchý by to mohlo být
ale pro mě absolutně není
,,kde jsou vaše potřeby? jaký je to tempo?"
,,potřebujete víc informací"
....
chybí mi vztah
