,,nechápu, jak to zvládáš, já být na tvým místě, tak jen ležím stočená v klubíčku, nemluvím a brečím, mám za sebou tři krizový telefonáty terapeutovi a domluvený minimálně jedno sezení."
přikyvuju, protože ti nemůžu říct, že jsem na tom kdysi reálně bývala i hůř.. i hůř a musela se tvářit, že s nic neděje
,,a proč se s ním teda nerozejdeš, chápu, že to chceš ukončit dospěle, ale sama vidíš, že to s ním nejde, tak na co čekáš?"
nemůžu si to dovolit, protože tohle celý ukončit, mě bude stát víc, než jen pár dní probrečených v posteli a návštěvu teraputa
konec mě bude stát moc času a energie, a ani jedno z toho teď nemám
a mimo to všechno, rozejít se s člověkem, kterej ti kurevsky chybí, miluješ ho a zároveň se ti hnusí... je možná až moc matoucí pro moje celý bytí
ale je to v podstatě jen hra sama se sebou
kdy mě přepadne vztek
a já ti napíšu
oukey, já už na tohle celý nemám, dala jsem ti podle mě dost času, měls možnost se kdykoliv ozvat, nevyužil si toho, což pro mě znamená jediný - nevážíš si mě, nechal si mě v úplný kundě a jako člověk si mě zklamal na plný čáře - nevidím jedinej důvod, proč v tomhle pokračovat
jo, ráda bych si promluvila a nedělala to jak dítě po fb, ale očividně to s tebou jinak nejde
nejsem si jistá, jestli jsem někdy milovala někoho tak jako tebe, rozhodně jsem s nikým v páru v životě nebyla na tak silné komunikační úrovni, vzájemný důvěře, otevřenosti a autentičnosti
o to víc tohle celý bolí
promiň, ale už mi není náct, abych čekala týdny, než se mi kluk uráčí ozvat, jsem dostatečně hrdá na to, abych věděla, co je dost
tímhle ignorováním si mi ublížil víc, než si myslíš a já ani nevím, kdyby jsme se viděli, co bys měl říct, aby se mi z tebe nedělalo zle
pro tohle celý totiž není omluva
a veškerou důvěru si tímhle spláchl do hajzlu
a co je vztah bez důvěry?
hra
a já už si hrát nechci
