We Must Be More Than Best Friends

6.- Better mood

HAPPY BIRTH DAY SAPNAP!!!
21 KISSES FOR YOUU <33

hehe, nova kapca chci na zacatku podekovat za vsechnx ohlasy a komantare, dekuji moc<33 muzete tuto knizku sdilet pro nejakeho fanoska dsmp xd nebudu se zlobit xd
jo, btw. kdyby dneska nemel sapnap narozky, tak bych tu kapcu nevydala, cuz im lazy hehe
uzivejte kapcuu

POV: Y/n

,,Tak co si dáš?" zeptal se mě Nick, který se opřel o kuchyňskou linku. Já jsem se opřela rukama o kuchyňský ostrůvek.
,,Tak nevím, co vše tu je..." řekla jsem veselým tónem a usmála jsem se na něj.
,,Co třeba udělat činu? Stejně za chvíli bude poledne." navrhl Nick a já jsem se něj ještě víc usmála.
,,Už jsi ji někdy vařil?" zeptala jsem se Nicka. Nevím proč, ale Nick mi za těch pár hodin zlepšil náladu.
,,Ne, ale přijde mi to jednoduchý." odpověděl a oba dva jsme se začali. Bylo to zvláštní, smát se s někým, koho znáte pár hodin.
Nick mi přidělil nakrájet zeleninu, moc mi věří...
,,Na, tady máš ostrý nůž." vyndal ze šuplíku a já jsem ho převzala. Mezitím co jsem krájela papriku, Nick začal připravovat maso. Mlčky jsme tam stáli a dělali naší činnost, ale ticho prolomil Nick: ,,Ježíš! Jak to krájíš?!" vykřiknul Nick a já jsem lekla.
,,Musíš opatrně, takhle se ještě řízneš." řekl Nick a já jsem se přikývla. Cítila jsem jak se červenám a to nebylo vše... Nick se zezadu opřel tak, že jeho hruď se dotýkala mých zad. Hned jsem cukla tělem, aby se oddálil, pravděpodobně to nepochopil.
,,Nicku, mohl bys prosím?..." řekla jsem potichu. Bože, to je tak trapný!...
,,Jo! promiň..." V této situaci jsme si připadali oba dva trapně. Odstoupil ode mě krok a já jsem se podívala na nohy, jenom z důvodů, abych tam nestála jak tvrdé ,,Y".
,,No jenom... Ruce a lokty musíš mít u sebe..." přišel opět zezadu, tentokrát si na vzdálenost ode mě dával bacha a já jsem tak udělala.
,,...Prsty si musíš lehce pokrčit, aby ses neřízla..." chytil mě zezadu za ruku a nastavil mi prsty správně.
,,...A ten nůž musíš držet pevně a ne jako leklou rybu..." řekl s veselým tonem a druhou rukou mi chytil ruku. Spolu jsme tedy držely nůž.
,,Koukej..." zas promluvil a pomalu mě navigoval jak správně krájet. Měl pravdu, takto šlo mnohem líp. Nevím, ale musela jsem se pousmát, jen kvůli tomu, že jsem krájela jednu papriku. Byl to zvláštní pocit, ale líbil se mi. Cítila jsem se opět v mé komfortní zóně, jen kvůli tomu, že jsem potkala Nicka? Měla bych být spíš smutná, co se stalo. Nevím, ale prostě Nick je jiný něž ostatní kluci... Další věc, na kterou budu přemýšlet...
,,Takže teď opatrně." řekl mi do ucha a já jsem s úsměvem přikývla. Jemně mi pustil ruce a každý se vrátil ke své činnosti.
,,Nicku?" zeptala jsem se po chvilce, přestala krájet a koukla se na něj.
,,Hm?" ozvalo se a také se podíval na mě s úsměvem. Musela jsem se také usmát, když jsem ho viděla.
,,Kam jste včera jeli?" zeptala jsem se a obou dvou nám se ztratil úsměv. Nick se vrátil k činnosti a pokrčil rameny.
,,Někdy ti to vysvětlím..." odpověděl mi já jsem přikývla. Byla to blbost se zeptat.
,,Promiň..." řekla jsem potichu a dále jsme mlčky stáli vedle sebe. Jediný co bylo slyšet, jak klidně dýchame a naše ruce pracují, ale moje myšlenky nebyly klidné. Řvaly mi v hlavě a bylo jich víc a víc. Jen jedna otázka, na kterou jsem nedostala odpověď a už jsem myslela na vše zlé, co by se mohlo stát. Mé odpovědi na mé otázky se ztrácely a vymýšlely se nové.
,,V pohodě?" zeptal se mě Nick a já jsem se vrátila zpět do reality. Podívala jsem se na něj a usmála se. Měl zmatený a i zklamaný výraz v obličeji.
,,Jo, neměla bych?" odpověděla jsem s vtipným tónem a on se jen pousmál.
,,Zapomeň na to." krátce odpověděl a já jsem se na něj usmála ještě víc.

,,Tak co budeme dělat teď?" zeptala jsem se Nicka, když jsme spolu dávali špinavé jídlo do myčky od oběda.
,,No nevím, ale nechceš se podívat někam do obchoďáku, abys něco měla?" navrhl Nick a já jsem se na něj otočila.
,,Ne, to je v pohodě..." řekla jsem na usměvavého Nicka a on jen zavrtěl hlavou.
,,Hele, nemůžeš nosit pořád stejné oblečení, jestli se ti nikam nechce, tak se podíváme jestli má něco mamka a pak bych někam jel sám, co ty na to?" opět něco navrhnul a já jsem zavrtěla hlavou.
,,Nicku, to nejde, ab-" nedopověděla jsem větu, protože mi do ní skočil Nick.
,,Tak já ti něco vyberu." hned se zvedl a běžel do nějakého pokoje.
,,Nicku!" zvedla jsem se taky a šla za ním. V druhém patře byly bílé dveře, které byly lehce pootevřené. Otevřela jsem dveře a už jsem viděla, jak Nick stojí u velké bílé skříně a kouká se na kusy oblečení.
,,Na tohle si můžeš vyzkoušet!" řekl radostí a hned mi podal nějaké šaty do ruky.
,,Nicku, to nejde-" odpověděla, ale on mě umlčel, že mi dal prst na rty.
,,Máš na výběr, buď si jenom vyzkoušíš pár oblečení nebo pojedu něco ti koupit. Souhlasíš?" řekl Nick a já jsem udělala uraženou, ale tomu jsme se oba pousmáli. Cítila jsem, jak rudnu, ale i Nick byl lehce červený. Jenom jsem přikývla a udělala krok dozadu.

,,Koukej!" po chvilce jsem si oblékla šaty, které mi dal. Byly jednoduché, ale nádherné. Světlounce žluté jako žluťásek, měly menší výstřih, u prsou byly upnuté a až od pasu byly volné. Byly mi až po kolena.
,,Páni! Sluší ti!" řekl s úsměvem a já jsem se musela začervenat. Zatočila jsem se a sukýnka mi vlála. Teď bych se nejraději rozeběhla na louku plných květin, lehnout si na zem a kochat se západem sluncem a pozorovat rudé červánky, jak jsem to dělala s mamkou...
,,Jsou nádherné!" řekla jsem s radostí a stoupla si k zrcadlu a prohlížela si v nich mou postavu. Neubránila jsem se úsměvu, když jsem se sama sebe viděla.
,,Tak si je nech a pak ti dám nějaké další oblečení." oznámil Nick a já jsem přikývla.
,,Můžu tě provést u nás?" zeptal se Nick, který se hrabal ve skříni pro další oblečení. Přišla jsem k němu a chytla ho za ruce, aby přestal s činností. V tom momentu, jakmile jsem se ho dotkla, jeho teplé a hladké kůže na hřbetu ruky, mi prolétlo v břiše milion motýlů. Cítila jsem horko v obličeji a hned jsem stuhla. Nick se na mě s úsměvem podíval jako vždy.
,,N- Nicku to je v pohodě, kdyžtak potom." odpověděla jsem mu a stáhla ruce zpět k tělu.

omg, tak jsme opet u konce lol, guys omlouvam se za moji aktivitu ale jak jsem psala no ideas lol, hehe dekuju te jedne holce, ktera mi dala inspiraci <33 hehe, muzete neco psat at tento pribeh je delsi nez muj 1.
Preji dobrou noc, vecer, rano, poledne, no proste co je u vas a nezapominejte ze jste krasni lide <33